Chyby soudců: Bezpráví v ČR - opět chyba soudů všech stupňů
Budu se zabývat případem, kdy selhaly soudy všech stupňů:
- okresní soud v Lounech,
- krajský soud v Ústí nad Labem,
- Nejvyšší soud ve složení Saidl, Eliáš, Kraus (28 Cdo 3207/2021–378)
- a nakonec i Ústavní soud, reprezentovaný třemi právními analfabety: Jirsa, Sládeček a Šámal (I.ÚS 530/22).
A nekruťte hlavou: může se to v budoucnu týkat i Vás, pokud pronajímáte byt nájemci, nebo se chystáte pronajímat nemovitost. Česká právní žumpa vtáhne i vás.
|
§ 2999
(1) Není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání. (2) Plnil-li ochuzený za úplatu, poskytne se náhrada ve výši této úplaty; to neplatí, zakládá-li výše úplaty důvod neplatnosti smlouvy nebo důvod pro zrušení závazku, anebo byla-li výše úplaty takovým důvodem podstatně ovlivněna. |
|
§ 3004 (1) Obohacený, který nebyl v dobré víře, vydá vše, co obohacením nabyl, včetně plodů a užitků; rovněž nahradí užitek, který by ochuzený byl získal. |
O co šlo? Vlastník pozemku jej pronajal podnikateli (vlastníkovi
lyžařských vleků na tomto pozemku) za nájemné 50000 Kč za sezónu.
Podnikatel tam provozoval výdělečnou činnost – provoz vleků a
lyžařského svahu. Po zániku závazku z dohody vlastník vyzval podnikatele
k vyklizení pozemku, avšak ten jej dál užíval „načerno“ proti vůli
vlastníka a po dvě sezóny neplatil sjednané nájemné. Pronajímatel jej
zažaloval.
Podotýkám, že ustanovení § 2999/2 je lex specialis vůči § 2999/1: byla-li úplata mezi stranami dříve sjednána, pak náhrada škody náleží ve výši této úplaty, nikoliv ve výši „obvyklé ceny“.
- Ochuzený vlastník pozemku plnil za sjednanou úplatu, proto mu při neoprávněném užívání jeho pozemku náležela částka ve výši dříve sjednaného nájemného (50000 Kč za sezonu).
- Obohacený podnikatel nebyl v dobré víře, proto byl povinen vydat vše, co obohacením nabyl.
Soud nalézací ignoroval psané právo (§ 2999/2 a § 3004/1 zákona č. 89/2012 Sb.). Nevyšel z hodnoty užitku, který by ochuzený byl získal při obvyklém běhu věcí. Ustanovil soudního znalce, který ohodnotil hodnotu pronájímaného pozemku na 1539 Kč za sezónu, tj. celkem 3 999 Kč, jako by šlo o pastvinu pro kozy.
Potvrzeno krajským soudem, Nejvyšším soudem i Ústavním soudem. Tento Kocourkov není právní stát.
Justitianus
NS se za třicet let nenaučil psát rekapitulaci příběhu (skutkového stavu), takže člověk, aby zjistil, o co šlo, si musí vždycky vyžádat předchozí rozsudky.
Tady se mi jeví (na první přečtení bez znalosti spisu), že majitel pozemku udělal chybu u soudu I. stupně, že špatně položil otázky soudnímu znalci, resp. podcenil nalézací řízení. Znalec vždy musí odpovídat na otázky, jaké mu jsou soudem či účastníky položeny. U vyšších instancí se už to moc napravit nedá. Takže chybu vidím na straně advokáta.
Poslední komentáře