Pane Vosobně,

přečtěte si laskavě ten nález Ústavního soudu I. ÚS 646/04. Je to (notoricky známý) případ osazení madla v domě, přičemž ÚS se vůbec nezabýval obsahem pojmu „dohoda“ ani přispíváním na správu podle § 15 odst. 1 ZoVB. ÚS řešil otázku kdo je pasivně legitimován v případném sporu: zda SVJ, nebo jednotliví vlastníci.

Pište teprve až budete vědět, o čem vlastně píšete. Pro jistotu zde ocituji klíčovou část nálezu Ústavního soudu – k naší problematice zde není relevantního NIC:

^{„Jde o to, jakým způsobem se vytváří společná vůle vlastníků budovy, pro takové případy zákon stanoví různou míru kvalifikované většiny. Jde však vždy o typický vnitřní projev spoluvlastnictví, který se za určitých podmínek (dosáhne-li se požadovaného počtu hlasů), může projevit vůči třetím osobám, a to buď chováním kvalifikované většiny spoluvlastníků, nebo prostřednictvím společenství vlastníků s právní subjektivitou (příp. chováním pověřeného subjektu, např. určeným správcem). Je proto naprosto evidentní, že hlasování podle § 11 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů je sice rozhodováním ve vztahu mezi spoluvlastníky, a to i tehdy, je-li společenství vlastníků jednotek právnickou osobou (pozn. uvedené ustanovení se uplatní v každém případě, tedy i v situaci, kdy v domě nevzniklo společenství v podobě právnické osoby – srov. § 11 odst. 8 zákona o vlastnictví bytů), avšak existuje-li společenství vlastníků jednotek v podobě právnické osoby, je toto hlasování vlastníků jednotek současně projevem tvorby vůle této právnické osoby. Přijaté rozhodnutí zavazuje nejen spoluvlastníky budovy, ale také společenství vlastníků jednotek, protože jde o rozhodnutí jeho nejvyššího orgánu – shromáždění vlastníků jednotek. V konečném důsledku se tak vytvořila vůle společenství (plurality spoluvlastníků budovy) a podle toho, zda má či nemá právní subjektivitu, je dána i pasivní legitimace v případném sporu podle § 11 odst. 3, in fine, zákona o vlastnictví bytů. Nemá-li společenství vlastníků právní subjektivitu, jsou pasivně legitimováni spoluvlastníci jednotek, vzniklo-li společenství v podobě právnické osoby, je pasivně legitimováno toto společenství vlastníků jednotek.“}

Pokud se, pane Vosobně, domníváte, že nález I. ÚS 646/04 má něco společného s naším případem, ocitujte laskavě příslušnou část, ať víme, co jste tam nalezl k věci.

Pokud jde o případ, který skončil u II.ÚS 1501/07: V tomto případě se ÚS též dopustil argumentačního faulu, když se bezdůvodně odvolal naI. ÚS 646/04.

ÚS měl před sebou tři špatné rozsudky v jedné řadě: rozsudek soudu první instance, rozsudek odvolacího soudu a rozsudek Nejvyššího soudu 28 Cdo 1253/2006 (JUDr David). ÚS bezmyšlenkovitě prohlásil, že tyto tři (protiústavní) rozsudky znamenají „ustálenou judikaturu“ a odmítl věc dále zkoumat.

Nedostál tedy své povinnosti, neboť (stejně jako soudy nižších stupňů) nedokázal rozpoznat ústavní rozměr stížnosti a porušení základních práv a nedokázal aplikovat pravidlo o nicotnosti usnesení, které je v rozporu se zákonem.

Naprosto stejnou chybu učinil Mgr Králík nyní.

lake