Lake uvádí, že Rozsudek NS Mgr. Králíka 22-Cdo-3651–2009 je vadný a že opačný rozsudek Nejvyššího soudu 22 Cdo 2038/2008 JUDr. Spáčila je správný.
Lake uvádí, že:
„Mgr Králík se zdánlivě opírá o dřívější rozhodnutí
Ústavního soudu I. ÚS 646/04. Ovšem když toto rozhodnutí pročtete,
zjistíte, že ÚS se vůbec nezabýval otázkou přispívání na správu domu.
Jde tedy o argumentační faul“
Buďme ale trochu objektivnější a neházejme všechno jen na Mgr.
Králíka. Vždyť proti tomu jeho „vadnému“ rozsudku 22-Cdo-3651–2009
byla podána ústavní stížnost,která byla usnesením ÚS odmítnuta
(spis.značka II.ÚS 1501/07). Sice se zdůvodněním, že Ústavní soud
neposuzuje zákonnost vydaných rozhodnutí (pokud jimi není porušeno
ústavně zaručené právo), neboť to přísluší obecným soudům, ale dále
pak v usnesení Ústavní soud uvádí:
„Úvaha Nejvyššího soudu, podle níž lze pod pojem dohoda použitý
v usnesení § 15 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů podřadit
i usnesení shromáždění společenství vlastníků přijaté na základě
zákonem upraveného mechanismu hlasování (§ 11 odst. 3 citovaného
zákona), odpovídá závěru Ústavního soudu vyslovenému v nálezu sp.
zn.I. ÚS 646/04.“
Tady vidíme, že nejen jak píše Lake:
„Mgr Králík se zdánlivě opírá o dřívější rozhodnutí
Ústavního soudu I. ÚS 646/04. Ovšem když toto rozhodnutí pročtete,
zjistíte, že ÚS se vůbec nezabýval otázkou přispívání na správu domu.
Jde tedy o argumentační faul.“
ale i Ústavní soud se ve svém usnesení opírá o své dřívější
rozhodnutí sp.zn.ÚS 646/04.
Poslední komentáře