Rozsudek 22-Cdo-3651–2009 je vadný.

(1) Soudce Mgr Králík nedokáže od sebe rozeznat náklady na správu a náklady na služby.
Proto je také nedokázal správně posoudit. To je zřejmé z odůvodnění rozsudku, cituji:

"Ve světle shora uvedených závěrů je tedy třeba v daném případě považovat přijetí změny části stanov, upravující způsob rozúčtování nákladů spojených s provozem a údržbou společných částí domu, společenstvím vlastníků jednotek odchylně od způsobu stanoveného ve smyslu § 15 odst. 1 ZVB (poměrně podle velikosti spoluvlastnických podílů), a to na základě usnesení usnášeníschopného shromáždění vlastníků jednotek přijatého ve smyslu § 11 odst. 4 ZVB více než tříčtvrtinovou většinou přítomných hlasů, za souladné se zákonem."

Všiměte si, jak pan Králík v rozsudku plete dohromady ustanovení ZoVB o správě (§ 15 odst. 1) s ustanovením o službách (§ 11 odst. 4). Vzhledem k tomu, že Mgr Králíkovi (a zřejmě i soudu prvního stupně) zůstal rozdíl mezi správou a službami zcela utajen, "plave" v určení toho, jak se přijímají příslušná rozhodnutí. Jde tedy o nesprávné právní posouzení věci (§ 241 odst. 3 písm. d) o.s.ř.).

Podle ZoVB platí:
• O službách, jejichž rozúčtování není dáno celostátně platným předpisem, se rozhoduje hlasováním shromáždění podle § 11 odst. 4 (tříčtvrtinovou většinou přítomných hlasů = kogentní ustanovení).
• O nákladech na správu domu se rozhoduje hlasováním podle § 15 odst. 2 (zpravidla nadpoloviční většínou přítomných podle § 11 odst. 2, neurčují-li stanovy jinak; při tom musí být dodržena zásada přispívání podle spoluvlastnického podílu (§ 15 odst. 1); to neplatí pouze v případě, kdy všichni se dohodli jinak (= negativně dispozitivní ustanovení).

Tuto skutečnost naprosto brilantně a srozumitelně zdůvodnil JUDr. Spáčil v rozsudku Nejvyššího soudu 22 Cdo 2038/2008 ze dne 26. ledna 2009.

(2) Soudce Mgr Králík se dopouští argumentačních faulů
Mgr Králík se ovšem o dřívějším rozsudku JUDr Spáčila ani slovem nezmiňuje (!!!). Ignoruje jej a namísto toho opisuje ze staršího rozsudku JUDr. Davida (který měl rovněž potíže s rozeznáním služeb a správy): "Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu, od níž se dovolací nehodlá odchýlit ani v souzené věci, je za „dohodu“ předpokládanou § 15 odst. 1 ZVB třeba považovat i usnesení shromáždění společenství vlastníků (...)"

Sotva může ovšem jít o "ustálenou judikaturu", jestliže ze dvou existujících rozsudků k této problematice jeden je diametrálně odlišný od druhého (28 Cdo 1253/2006 JUDr. David a 22 Cdo 2038/2008 JUDr. Spáčil).

Mgr Králík se zdánlivě opírá o dřívější rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 646/04. Ovšem když toto rozhodnutí pročtete, zjistíte, že ÚS se vůbec nezabýval otázkou přispívání na správu domu. Jde tedy o argumentační faul (opět bezmyšlenkovitě opsaný z rozsudku JUDr. Davida).

Nebere do úvahy, že § 15 odst. 1 je lex specialis vůči § 11 odst. 2 a 3. Totéž ostatně plyne z notoricky známého §4 odst. 1 písm. (zg) zákona o daních z příjmů, který za jiné přispívání nežli podle spoluvlastnických podílů předepisuje daň z příjmu těm, kteří přispívají méně bez písemné dohody všech.

A totéž ohledně přispívání na správu lze bezpochyby odvodit z Listiny základních práv a svobod, čl. 11: "Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu." Hlasováním podle § 15 odst. 2 lze určit pouze takový způsob přispívání, který dopadá rovnoměrně na všechny spoluvlastníky.
Nelze tedy vlastníkovi předepsat platby na správu např. ve dvojnásobné výši ve srovnání s ostatními spoluvlastníky na základě pouhého většinového hlasování. To není výkon práva, nýbrž svévole a útlak. Takové usnesení je nicotné (absolutně neplatné) pro rozpor se zákonem.

----------------------------------------------------------------------------
Kdyby pan Králík se svými znalostmi přispíval do diskuse na tomto portálu, zřejmě bych jej požádal, aby si napřed přečetl ZoVB alespoň do § 16. Kdyby ve svých vývodech i nadále pokračoval, požádal bych jej, aby nemátl neznalé tazatele svými fantaziemi. Bohužel, Neználci sedí již i v senátech Nejvyššího soudu. Smutné zjištění.

lake