Ještě jsem to probíral s vlastníky, protože tu žijeme téměř jako rodina a stále spolu komunikujeme. Ptal jsem se, co bychom dělali, kdyby se nám tohle stalo.

Sousedka mi poradila jednu věc, která není tak „wostrá“ jako ta facka. Když se na ni seběhne celý vchod a spustí na ni tak ona se pokusí o pár nadávek, ale vzápětí radši poleví.

Mnohem lépe by se to řešilo, kdyby se vědělo, proč tam nikoho nechce pouštět. Potom se dá na tom stavět přesvědčovací argument.

No, nezbývá než držet palce aby si všichni panelákisti postupně začali uvědomovat, že i společné prostory jsou jejich a že se o ně musí starat jako v rodinném domě.

Když se ti lidé poznají a začnou se stýkat, tak jim potom ani nevadí průzvučnost stěn, která je příkladně ve většině T06 B hrozná. Stejně mezi sebou budou vědět, co kdo povídá a nebude to poslouchat, protože to bude vědět, když „jsme spolu vytíraly sušárnu“ nebo "když jsem s jiným sousedem dělal to odvětlení suterénu.

A ještě k tomu obesílání. Dali jsme si do malých stanov, které upravují aplikaci těch vzorových na naše společenství, že doručování poštou se z ekonomických důvodů použite teprve tehdy, když se jiné, levnější varianty, nebudou mít účinek.

Základní způsob doručování máme tento: Vytiskne se písemnost pro 12 osob, k tomu se vytiskne dorčovací list a na jeho rub se vytiskne onen dopis. Vlastníci se obejdou a podepíšou převzetí. Dokonce to tak funguje i s vlatníkem Město

To mi dopis – rečko – neumožní. Proto také musím jednu pozvánku, vždycky jak kretén, posílat do Domažlic,za 28,–- Kč, kde vlastník bydlí.

Filip, Praha 42 – POSTOLOPRTY, 566a567@seznam.cz