Já vím v čem je problém. I ze zdejších dotazů je vidět, že přežívá takový ten starý styl z dob minulých kdy bydlení bylo převážně družstevní a nájemní. Tedy TADY je můj (dříve „můj“ tedy nájemní) byt a TAM je nějaký majitel/družstvo/správ­ce.

A většina lidí to chápe takto do dneška – TADY je můj byt (a běda jestli mě v něm někdo bude nějak omezovat) a TAM je nějaké SVJ/výbor a TAM je nějaký dům o který se to SVJ má starat. Často tomu stavu „TAM“ nahrává to, že správce je externí firma/družstvo co opravdu sídlí TAM a dům spravuje na dálku.

Lidi vůbec nechápou že TAM není nějaké SVJ ale že ONI JSOU SVJ.

Lidi si vůbec neuvědomojí, že nemají svůj byt v cizím domě ale svůj byt ve SVÉM domě! A o ten se musejí SPOLEČNĚ starat a to je jim sakra na obtíž. A to rovnou oboje, obtíž je i to STARAT obtíž je i to SPOLEČNĚ.

Naprostá většina lidí do dneška čeká, že se o ně někdo bude starat jak o malé děti.

Je to smutné že to musím říct, ale po letech na pozici předsedy si opravdu připadám jak paní učitelka v mateřské školce a to je dům plný dospělých lidí!

Předseda