Pane lake,

zatím žádnou chybu nedělám, pouze přemýšlím, jak naše rozúčtování napravit tak, aby právě nedocházelo k nutnosti provádět pochybné korekce.

Vyhláška 372/2001 stanoví, že se rozúčtovávají „náklady na tepelnou energii na vytápění“. Já pouze rozvíjím úvahu, zda poplatek za rezervovanou kapacitu distribuční soustavy je takovým nákladem, protože se skutečným odběrem tepla souvisí pouze zprostředkovaně. Jinými slovy, pokud bychom daný měsíc žádné teplo neodebrali, stejně bychom tuto část faktury museli zaplatit aniž by to mělo jakýkoli pozitivní vliv na teplotu v domě.

Proto jsem uvažoval o tom, zda uvedené „náklady na tepelnou energii na vytápění“ nejsou vlastně jen spotřební složka faktury. Pokud by se poplatek za kapacitu rozdělil podle podlahové plochy, a spotřeba podle vyhlášky 372/2001, tj. tato část platby by se rozdělila na základní a spotřební složku, mnohem lépe by to odpovídalo výkladu uvedenému v metodickém pokynu, tj. že základní složka slouží k rozúčtování dodaného tepla potřebného na temperování společných prostor, prostupy tepla zdmi apod. a spotřební složka má reflektovat teplo dodané do konkrétního bytu.

V celkovém důsledku by toto nakonec vedlo ke snížení váhy spotřební složky a tím i zmenšení rozdílů mezi průměrnými cenami za vytápění na 1 m2.

Nejsem první, koho taková myšlenka napadla – podobná úvaha je zmíněna i ve zde uvedeném článku: http://www.portalsvj.cz/…vubec-platna

Neříkám, že pan Patočka nemá pravdu. Pouze se ptám, pokud je to tak, jak říká, tj. že se takto musí rozúčtovat celá faktura, jak je možno řešit úpravu výpočtového vztahu spotřební složky tak, aby dávala při současné technologii měření tepelného výkonu topných těles věrohodnější výsledky.

Nebráníme se v budoucnosti přechodu na jinou metodu indikátorů, např. systém VIPA, ale pro aktuální vyúčtování to již rozhodně nebude možné.

Pokud tedy máte nějaký návrh, jak tuto situaci řešit, moc rád si ho přečtu.