V jiné diskusi uveřejnil přispěvatel "rentier" tento názor:
"Zloději tepla jsou zjednodušeně označováni ti vlastníci , jejichž náklady na teplo jsou pod hranicí 60-ti % průměru nákladů v zúčtovací jednotce."

Tento názor nesdílím. Na rozdíl od pana "rentiera" totiž nevidím zloděje tepla v těch, kteří topí málo (nazývejme je Netopiči). Při výpočtu nákladů na vytápění se postupuje podle vyhlášky č. 372/2001 Sb. tak, že kdo netopí, platí.

V souladu se zněním vyhlášky zaplatí pan Netopič právě tolik, aby jeho náklady na vytápění dosáhly minimálně 60% průměrných nákladů domu (vztaženo na 1 m2 podlahové plochy). V žádném případě tedy nelze pana Netopiče nazvat zlodějem tepla: odebírá sice teplo přes stěny, strop a podlahu od svých sousedů, ale za takto odebrané teplo odvádí do společné pokladny určitou částku.

Problém ale nastává při rozúčtování. Vzhledem k fyzikálním principům prostupu tepla by se o částku, zaplacenou panem Netopičem, měli podělit pouze vlastníci sousedících bytů, kterým pan Netopič teplo odčerpal. Ve všech družstvech a SVJ které znám se však postupuje v rozporu s fyzikálními principy: částka se totiž při korekcích "naslepo" rozpočítá na všechny jednotky v domě.

Za zloděje můžeme tedy označit vlastníky těch bytů, které nesousedí s bytem pana Netopiče. Žádné teplo mu nepředali a přesto si nechávají připsat část jím zaplacených peněz. O tyto částky obírají vlastníky těch jednotek, které skutečně vytápěly pana Netopiče přes stěny, strop či podlahu.

Můžeme tedy učinit tento závěr:
Pravým zlodějem tepla (správněji osobou, která se při rozúčtování tepla bezdůvodně obohatila) je pan rentier a s ním všichni další vlastníci bytů v domě. Mají totiž pravomoc změnit způsob výpočtu korekcí, a to hlasováním podle § 11 odst. 4 ZoVB. Namísto toho nečinně přihlížejí, jak částka od pana Netopiče se (bez fyzikálního či právního důvodu) "rozpouští" všem stejně.

lake