V úvodním příspěvku byl popsán rozsudek NS 22 Cdo 242/2009, který staví najisto, že dluhy (splátky) bývalého vlastníka nepřecházejí na nabyvatele jednotky. To pro SVJ znamená, že náklady za provedení rekonstrukce má vymáhat od svého dlužníka.

Stále se ovšem opakují případy, že nabyvateli jednotky v domě bývá předložen předpis záloh, ve kterém jsou dobře ukryty dluhy jeho předchůdce. Kdo si nezkontroluje předpis záloh a nevyžaduje jejich rozpis a zdůvodnění, stane se hejlem, který pak celé roky platí splátky za jiného. Takový nešťastník tedy zaplatí dvakrát: jednou zaplatí prodávajícímu tržní cenu bytu v opraveném a zatepleném domě, podruhé uhradí celý náklad rekonstrukce ještě jednou na účet SVJ jako cizí „splátky úvěru“.

Také na tomto portálu se několikrát řešily takové případy – snaha přehodit potichu cizí dluh na nic netušícího nového vlastníka jednotky. Počítá se s tím, že si buď ničeho nevšimne, nebo že se nechá zastrašit řečmi o platební povinnosti a výhrůžkami soudem. A v některých společenstvích se výbor dokonce upřímně domnívá, že je to tak v pořádku a že právě tak to má být. Někdy se argumentuje tím, že nabyvatel bytu se obohatil tím, že si pořídil byt v opraveném domě. Jenže se zapomíná, že za něj už zaplatil tržní cenu.

Takto se před nedávnem (v červnu 2012) vyjádřil Nejvyšší soud také v rozsudku 28 Cdo 4131/2011:

• „Povinnost vydat bezdůvodné obohacení bez dalšího nepřechází na nabyvatele zhodnocené věci. Nepřevzal-li 2. žalovaný [kupec jednotky] dluh 1. žalované [prodávající] a ani k němu nepřistoupil, nelze uvažovat o tom, že by se mohl obohatit opravami společných prostor. (…)
  Jak přitom již dříve dovodil Nejvyšší soud, není na místě vykládat ustanovení zákona č. 72/1994 Sb. tak, že by na nabyvatele jednotky přecházely bez dalšího veškerá práva a závazky s vlastnictvím jednotky spojené (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2010, sp. zn. 22 Cdo 242/2009).“

Citováno z rozsudku Nejvyššího soudu 28 Cdo 4131/2011 ze dne 13. června 2012

lake