Přijde mi, že na obou názorech je část pravdy. Některé úkony jsou závislé na počtu jednotek, některé úkony spíše na velikosti jednotky. Aneb třeba při rozúčtování cen za služby je práce úměrná počtu jednotek. Naopak při správě společného majetku je práce úměrná spravovanému majetku – tedy velikosti jednotky.

Nějaký kompromis typu jedna polovina nákladů se rozpočte podle podílu a druhá polovina na každou jednotku stejně … asi neprojde, protože by to bylo pro některé lidi příliš složité. A stejně – kdo by určil ten podíl (zda to bude jedna polovina/jedna polovina … nebo třeba jedna třetina a dvě třetiny)?