RNDr. Ing. Jaromír Pohanka a doc. Ing. Josef Patočka vedou učenou debatu o spravedlivém způsobu rozúčtovávání dodávek tepla. Já k této debatě přispěji názorem technicky nevzdělané důchodkyně (herce, lékaře, kuchaře….).

Nejprve dva konkrétní příklady ze života, jak by to mělo fungovat.

1. Důchodkyni vyhovuje teplota 21°C. Normálně tedy topí a nic se neděje.
2. Důchodkyni vyhovuje teplota 18°C, protože je nemocná. Přitom neví, na jakou teplotu vytápí její bezprostřední sousedé a ani ji to nemusí zajímat. Topí podle své potřeby. Jestliže se tito sousedé z různých důvodů rozhodnout snížit teplotu ve svých bytech také na 18°C, důchodkyni začne být chladno, protože vlivem ztrát teplota v jejím bytě poklesne. Tak si prostě přitopí, aby měla svých 18°C a opět ji nebude zajímat, na jakou teplotu její sousedé vytápí své byty.

Vyhláška č. 372/2001 Sb v §4, odst.4 říká, že: Rozdíly v nákladech na vytápění, připadající na 1m2 započitatelné podlahové plochy nesmí překročit u konečných spotřebitelů s měřením či indikací v zúčtovací jednotce hodnotu 40% oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období.

Uvedu tři příklady ze života, které dokumentují nesmyslnost tohoto ustanovení a pak jeden zcela konkrétní případ, který ale nemohu doložit přesnými čísly srovnávaného bytu, protože vlastník objektu je mě v souladu s Metodickým pokynem Ministerstva pro místní rozvoj odmítá poskytnout.

1.Bytový dům s 10 byty, průměrná teplota v bytech 20°C. 9 bytů se pohybuje uvnitř rozpětí ± 40% podle vyhlášky, jeden byt překročí hranici + 40% (uživatel bytu je kuřák, neustále větrá, proto mu indikátory naměří mnohem více dílků, než by odpovídalo skutečné teplotě v bytě). Uživatel zaplatí skutečně naměřené dílky, protože nezpůsobil teplotní rozkolísání domu a vysoká úhrada by ho měla motivovat k úsporám. Nebo to bude jinak?

2.Bytový dům s 10 byty, průměrná teplota v bytech 20°C. 9 bytů se pohybuje uvnitř rozpětí ± 40% podle vyhlášky, jeden byt překročí hranici – 40% (uživatel bytu je otužilec a navíc se v bytě méně zdržuje, protože jezdí po závodech). Indikátory mu naměří málo dílků. Zpracovatel rozúčtování ho potrestá pokutou, přestože neporušil Vyhlášku č. 152/2001, která stanovuje minimální teplotu v bytě 16 – 18 °C. Nebo to bude jinak?

3.Bytový dům s 10 byty, náměr dílků odpovídající průměrné teplotě v bytech 24°C. 9 bytů, jejichž uživatelé jsou kuřáci a nepřetržitě intenzivně větrají, zvedne celkový průměr zúčtovací jednotky. Jeden byt bude topit normálně na svých 20°C. Překročí ale hranici – 40%. Zpracovatel rozúčtování ho potrestá pokutou, přestože neporušil Vyhlášku č. 152/2001, která stanovuje minimální teplotu v bytě 16 – 18 °C. Nebo to bude jinak?

4.Můj konkrétní případ. V našem domě je 26 bytů, náměry odečítá a podklady zpracovává externí firma. Dva, plochou i umístěním téměř identické byty (rozdíl – já 2. patro, srovnávaný byt 1. patro). Já jsem překročil spodní hranici rozpětí (protože mám zavzdušněný jeden radiátor a navíc jsem spořivý), a proto mě byly skutečně naměřené dílky 563,11 navýšeny koeficientem 1,1915 na 670,95, které mě byly vyfakturovány. Přitom teplota v bytě nikdy neklesla pod 19°C, mám v bytě teploměr, který průběžně kontroluji. Ve srovnávaném bytě byla překročena horní hranice + 40% a uživateli bytu byl skutečně naměřený počet dílků snížen o cca 25%, takže mu bylo fakturováno o cca 4 000 Kč méně, místo cca 14 000 Kč platil cca 10 000 Kč (přesné hodnoty nemohu uvést z důvodů, jak je uvedeno nahoře). Chtěl jsem se přesvědčit, kdo jím uspořené peníze za dodané teplo za něj zaplatil, a proto jsem požádal v souladu s §7, odst. 3 Vyhlášky č.372/2001 Sb o………..podklady, ze kterých vyúčtování vychází, případně se způsobem rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování TUV mezi ostatní konečné spotřebitele v zúčtovací jednotce.

Protože považuji tento způsob rozúčtování za nespravedlivý a demotivující, požádal jsem o podklady celého domu, zpracovatele podkladů, firmu REÚSS Uherské Hradiště, i bytové družstvo. Na bytovém družstvu mě byl předložen Metodický pokyn, který v§7, odst. 3 říká…………nejedná se o informace např. o spotřebě TUV jednotlivých spotřebitelů nebo o odpočtech indikátorů u jednotlivých spotřebitelů.

A já se ptám, jaké právo na informace má nájemník? Jak se může jednotlivý spotřebitel přesvědčit, jaký způsob rozúčtování zpracovatel podkladů používá, proč jsou uživatelé, mrhající teplem odměňováni bonusem a proč jsou spořiví uživatelé trestáni pokutou? Má se spořivý nájemník nechat bezostyšně okrádat? Hodlám se obrátit na soud, který by rozhodl, zda interpretace Vyhlášky č. 372/2001 je správná a zda používaná metoda rozúčtování je v souladu se snahami vlády a Ministerstva pro místní rozvoj o maximální úspory v dodávkách tepla, které také podporuje svými programy PANEL a ZELENÁ ÚSPORÁM. Než tak učiním, obracím se na všechny, kteří mají k tomuto tématu co říci. Jaký je Váš názor?

Antonín Vaněk, Břeclav