• „Kdo může být tím věřitelem právnické osoby …“

Může jím být kdokoliv.

• „Může být tím věřitelem např. vlastník, v případě že SVJ uhradilo škodu z jeho příspěvků na správu …“

Nesmyslný dotaz. SVJ vždy hradí škodu ze SVÉHO MAJETKU. Z prostředků, které má v pokladně nebo na bankovním účtu. Peníze nemají mašličku. Jde vždy o peníze SVJ. Bez ohledu na to jaké příspěvky od koho SVJ přijalo.

• "Nebo tím věřitelem právnické osoby může být nějaká firma, které SVJ neuhradil[o] za její objednanou zakázku …

Může jím být kdokoliv, tedy i „nějaká firma“.

• „… s tím, že úhrada zakázky souvisí se škodou, kterou jí způsobil porušením povinnosti při výkonu funkce člen výboru SVJ …“

Opět se pletete. Firmě provádějící zakázku nemohl žádný statutár způsobit škodu! Právní vztah (založený smlouvou) přece existuje pouze mezi firmou (zhotovitelem) a SVJ (zákazníkem). Nikoliv mezi firmou a statutárem SVJ. Jako škůdce podle § 159/3 tedy přichází v úvahu pouze právnická osoba SVJ. Viz 2012/⁠89/⁠§2914.

• „… a proto ručí firmě za dluh sám člen voleného orgánu?“

Opět nesprávná úvaha. Není to zdaleka tak přímočaré. Žádné automatické ručení statutára za vzniklou škodu nenastává. Ke vzniku ručitelského závazku ze zákona by došlo teprve po tom, co budou kumulativně splněny všechny tyto předpoklady:

1. právnická osoba SVJ způsobila škodu jiné osobě,
2. poškozená osoba jako věřitel uplatnila nárok na náhradu škody vůči SVJ,
3. příčinou vzniku škody byla skutečnost, že statutár hospodařil neřádně (nedbalostní zavinění), nebo se záměrně dopustil např. zpronevěry, podvodu, atd. (úmyslné zavinění),
4. právnická osoba SVJ má v ruce soudní rozhodnutí nebo notářský zápis o uznání dluhu podepsané statutárem [1],
5. statutár i přesto škodu právnické osobě SVJ nenahradil (nebo nahradil jen část),
6. věřitel se svého nároku na právnické osobě nemohl domoci (z objektivních nezvratných důvodů [2], např. zánik dlužníka, nebo finanční nedostatečnost dlužníka) – zkrátka ze SVJ nelze už žádné peníze vyždímat, a
7. věřitel se obrátil na statutára jako na zákonného ručitele podle § 159/3 a vymáhá na něm neuhrazený zůstatek náhrady škody

Teprve splněním posledního bodu se statutár stal ručitelem s povinností hradit za dlužníka. Uhradí pouze tu část škody, kterou byl povinen svému SVJ nahradit podle bodu č. 4, avšak nenahradil.

Jde o naprosto výjimečný scénář, který je ostatně pro SVJ celkem nezajímavý. Pokud totiž situace v SVJ došla až do takového rozvratu, že věřitel nemůže vymoci nic ani na SVJ, ani na vlastnících jednotek (kteří ručí za dluhy SVJ ze zákona), pak už je z hlediska vlastníků jednotek celkem jedno co věřitel bude či nebude zkoušet vymáhat na statutárovi.

Justitianus

[1] Podle § 159/3 platí, že toto ustanovení se použije pouze „nenahradil-li [statutár] škodu, ačkoli byl povinen škodu nahradit“. Existence povinnosti statutára k náhradě škody je objektivní kategorie. Dá se prokázat jedině pravomocným platebním rozkazem, pravomocným rozsudkem, nebo písemným uznáním dluhu samotným škůdcem.

[2] Podle § 159/3 platí, že toto ustanovení se použije pouze „pokud se věřitel plnění na právnické osobě nemůže domoci“. Nemožnost domoci se plnění je objektivní kategorie: plnění není nemožné jenom proto, že si to dlužník myslí, nebo že se věřiteli nechce dluh vymáhat. Musí být splněny objektivní podmínky (např. nedobytnost pohledávky, bezvýsledná exekuce, naprostá nemajetnost dlužníka).