Kverulant žaloval SVJ
Nedávný rozsudek Nejvyššího soudu 26 Cdo 731/2023, ze dne
17.01.2024, ukazuje jak dopadne kverulant, jestliže vznáší nepodložené
námitky a domáhá se na SVJ toho, co mu není upíráno.
Žalované SVJ kverulantovi nebránilo v nahlížení do podkladů. Kverulant (žalobce) této možnosti nevyužil a pak naříkal, že mu nahlížení nebylo umožněno. Cituji z judikátu:
| Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) z provedených
důkazů zjistil, že dovolatel (příjemce služeb) požádal žalovaného
(poskytovatele služeb) o nahlédnutí do podkladů pro vyúčtování služeb
za rok 2020, aniž by specifikoval kdy a kde by mělo k tomuto
nahlížení dojít … [Ž]alovaný v návaznosti na tuto jeho žádost stanovil postupně dva termíny pro nahlížení (v bezprostřední blízkosti jednotky), se kterými ho seznámil, a rovněž ho informoval o možnosti nahlédnout do dokladů v místě sídla správce, který vyúčtování vyhotovil, a to po předchozí telefonické domluvě; na nahlížení do podkladů se mohl (podle stanov žalovaného) také domluvit se statutárním orgánem žalovaného. Je třeba zdůraznit, že z tvrzení účastníků, ani z provedeného dokazování nebylo zjištěno, že by se dovolatel u žalovaného domáhal nahlížení do podkladů pro vyúčtování služeb za rok 2020 v nějakém konkrétním termínu, jemuž by žalovaný nevyhověl, nebo že by byl mezi nimi spor o četnost nahlížení nebo spor o místu nahlížení, který by vedl k tomu, že dovolatel nemohl své právo na nahlížení do podkladů podle § 8 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. realizovat. Dovolání není přípustné. |
Kverulant prohlásil, že vyúčtování služeb údajně není řádné, ale
nesdělil poskytovateli služeb (a posléze ani soudu) v čem spatřuje jeho
chyby. Soud dospěl k závěru, že vyúčtování, které žalobci bylo
doručeno, mělo všechny zákonem požadované náležitosti. Kverulant pak
předložil dovolacímu soudu tuto otázku: Zda příjemce služeb, který
nesouhlasí s vyúčtováním služeb, musí specifikovat, v čem konkrétně
spatřuje nesprávnost vyúčtování. Cituji z judikátu:
| Příjemce služeb (…) musí z obsahu vyúčtování zjistit
minimálně takové informace na základě kterých bude schopen rozpoznat, zda
poskytovatelem služeb požadovaná úhrada odpovídá jeho spotřebě či
způsobu výpočtu této spotřeby tak, jak byl účastníky dohodnut nebo jak
je stanoven právním předpisem. Nesouhlasí-li příjemce služeb s vyúčtováním služeb, musí své námitky (výhrady) vůči vyúčtování specifikovat (např. nesouhlas s použitým koeficientem použitým pro přepočet započitatelné podlahové plochy, údaje o podlahové ploše atd.), soud pak přezkoumá vyúčtování služeb i z pohledu těchto jeho konkrétních námitek. Lze tak shrnout, že soud z úřední povinnosti zejména zkoumá, zda poskytovatel služeb uvedl ve vyúčtování všechny právními předpisy předepsané náležitosti; jinak je zkoumá jen na základě konkrétních námitek příjemce služeb. V projednávané věci dovolatel (příjemce služeb) sice již v žalobě zpochybnil správnost vyúčtování služeb za rok 2020, avšak žádné konkrétní námitky neuvedl, a to ani po poučení soudu. Jeho obecná nekonkrétní výhrada k řádnosti vyúčtování nebyla způsobilá zpochybnit správnost závěru odvolacího soudu (soudu prvního stupně) o správnosti vyúčtování. (…) Dovolání je přípustné (…), není však důvodné. |
Justitianus
Poslední komentáře