- „Ucetni se u soudu vyjadrila, ze “nevedela ze to jsou platby na muj byt, protoze zadnou …OVOU udajne nezna.”“
Zákon nepožaduje, aby věřitel znal plátce. Ve Vašem případě je však rozhodující, zda jednotka je v katastru zapsána jako společné jmění manželů (SJM), případně jako podílové spoluvlastnictví obou. V tom případě se použijí tato ustanovení občanského zákoníku:
☀ Podle ustanovení § 1957 odst. 1 o. z., plní-li dlužník peněžitý dluh prostřednictvím poskytovatele platebních služeb, je dluh splněn připsáním peněžní částky na účet poskytovatele platebních služeb věřitele.
☀ Podle ustanovení § 1936 odst. 1 o. z. věřitel musí přijmout plnění, které mu se souhlasem dlužníka nabídne třetí osoba. To neplatí, je-li plnění vázáno na osobní vlastnosti dlužníka.
☀ Podle ustanovení § 1937 odst. 1 o. z. souhlasu dlužníka není třeba, pokud třetí osoba plní věřiteli jeho dluh proto, že za dluh ručí nebo závazek jinak zajišťuje.
➡️ Z uvedeného plyne: Věřitel měl přijmout plnění i bez výslovného souhlasu dlužníka, protože oba manželé jsou spoludlužníky (plní společně a nerozdílně povinnosti vlastníka jednotky). Skutečnost že jednotka je v SJM, nebo v podílovém spoluvlastnictví, je zveřejněna v katastru a SVJ ji mělo znát. Vy oba – jako manželé/spoluvlastníci – si vzájemně zajišťujete vaše závazky ve smyslu § 1937.
- „Otázka směřovala na judikát, rozsudek, který zjevně banální věc každému jasnou – řešil …“
Ono to není tak banálně jasné; české soudy dovedou pekelně zamotat a převrátit i zdánlivě jasnou záležitost. Judikatura Nejvyššího soudu totiž odporuje znění § 1936/1 zákona. Viz rozsudek Nejvyššího soudu 29 Cdo 306/2022 ze dne 27.04.2023.
Justitianus
Poslední komentáře