Dovolím si zasáhnout do diskuse se svým laicko-právním názorem.

Na úvod troška šafránu od Jiřího X. Doležala:

„Levice má s dodržováním majetkových práv chronický problém. Platí to, ať už jde o padlý zlodějský „socialismus“, nebo o nové levicové trendy vedoucí ke vzniku celého pirátského hnutí. Socialismus vždy stojí na neúctě k majetku a krádeži. Socialismus nejprve znárodňoval, tedy kradl fabriky, později se přes Pirate Bay (server, díky kterému dnešní celoevropské pirátské hnutí vzniklo a podle kterého se jmenuje) kradly písničky a software. Levice je prostě k majetkovým právům druhých chronicky necitlivá a nerespektuje je…“

Fakta:

LZPS v čl. 11 uvádí, že vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu.

ZOK v § 729 uvádí:

(1) Družstevním bytem nebo družstevním nebytovým prostorem (dále jen „družstevní byt“) se rozumí byt nebo nebytový prostor, který je v budově ve vlastnictví nebo ve spoluvlastnictví bytového družstva, nebo který je ve vlastnictví nebo ve spoluvlastnictví bytového družstva, a bytové družstvo jej poskytlo do nájmu členovi bytového družstva, který se sám nebo jeho právní předchůdce na jeho pořízení podílel členským vkladem.

(2) Družstevním bytem se rozumí i byt, na jehož pořízení v nemovitosti ve vlastnictví jiné osoby se člen bytového družstva, který je nájemcem tohoto bytu, nebo jeho právní předchůdce, podílel svým členským vkladem v družstevní bytové výstavbě podle dřívějších právních předpisů, a k němuž má bytové družstvo právo odpovídající věcnému břemenu zajišťující jeho členovi právo byt užívat za podmínek stanovených pro užívání družstevního bytu. Věta první se použije i v případě, že právo odpovídající věcnému břemenu přešlo na nájemce v důsledku zániku členství v bytovém družstvu.

Společenství vlastníků (bytových) jednotek sdružuje vlastníky (bytových) jednotek.

Družstvo sdružuje vlastníky (družstevních) podílů.

Podle mého smělého laicko-právního názoru jde u těchto dvou „sdružujících“ subjektů vlastnického práva (SVJ a BD) jen o způsob fungování toho kterého společenství, která v zemi s tržními mechanismy, jež dodržuje základní lidská práva, kde právo vlastnit je právem nejvyšším, nemůže dělat ze členů družstev, a to od časů Rakousko-Uherska (ovšem s výjimkou období diktatury proletariátu, devastujícího tradiční hodnoty), občany nižší kategorie, podřízené funkcionářům nebo dokonce (v případě SBD) vlastním zaměstnancům družstva, tzn. mám za to, že konkrétní forma vlastnictví nemůže dělat ze členů družstev občany s méně právy ke svému vlastnictví než v jiných formách vlastnictví, a to tím spíše, že hranice přechodu v tomto případě dvou konkrétních fotem z jedné do druhé je křehká – spočívá jen v administrativním poplatku za převod, přitom lidé v té či oné formě vlastnictví zůstávají stejní a k diskriminaci členů družstev ani občanský zákoník a ani zákon o obchodních korporacích a ani zákon o službách a ani… nedávají prostředky. Jednoduše, nebo možná zjednodušeně, řečeno – nejvyšším orgánem SVJ je shromáždění vlastníků, BD členská schůze…

Žel, ještě i dnes, více než třicet let po pádu socialismu, je obdivuhodná řada lidí ovlivněna socialistickou definicí družstva, ale co hůř, nejeden vrcholný představitel či úředník téhle země drží při životě myšlenky, že s vlastněním bytu formou družstevního podílu je spojen i automatický souhlas řadového člena s tím, že nejenže mu nic nepatří, kromě jakéhosi abstraktního podílu, ale že ani nemá žádná práva, byť mu je zákon přislíbil – přece na papírová lidská práva jsme si měli zvyknout za socíku a vychovat v nich i následující generaci.