Chyby soudců: zase Brzobohatá, Ferák, Dýšková
Občas se stává že soudci ignorují či překrucují zákon. Trio
Brzobohatá, Dýšková, Ferák se vyznamenali tím, že překroutili text
jejich vlastního judikátu. Takto překroucený text (se zcela jiným
významem) pak recyklovali v dalším jejich judikátu.
Porovnejte citace z dvou judikátů:
Skutečností, zda je vyúčtování služeb řádné (a uplatněný nárok tudíž důvodný), se soud zabývá bez ohledu na to, zda proti němu podal příjemce služeb námitky (srov. § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb.), neboť ani absence námitek nemůže zhojit případné nesprávnosti ve vyúčtování. Ostatně ani zákon č. 67/2013 Sb. s PODÁNÍM námitek žádné následky nespojuje (…). 26 Cdo 2778/2019 (Brzobohatá, Dýšková, Ferák) |
Obdobně dovolací soud (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2778/2019) při výkladu lhůty k podání námitek proti vyúčtování služeb a následků jejich nepodání, dospěl k závěru, že (…) zákon č. 67/2013 Sb. s (NE)PODÁNÍM námitek žádné následky nespojuje. 26 Cdo 3141/2021 (Brzobohatá, Dýšková, Ferák) |
Tučně zvýrazněná část v obou rozsudcích je samozřejmě nepravda. Zákon č. 67/2013 Sb. totiž s s podáním i nepodáním námitek právní následky SPOJUJE. Jak to, že hloupí soudci toto nevědí?
- S podáním námitky vzniká poskytovateli služeb zákonná povinnost tyto námitky včas vypořádat (a případně podle okolností změnit/opravit vyúčtování, jestliže se tyto námitky ukázaly být opodstatněné).
- S nepodáním námitky může být podle okolností spojena pokuta pro příjemce služeb, jestliže nepodal včas námitku (a později se domáhá pokuty z důvodu neřádného vyúčtování).
Podle § 13 odst. 1 zákona platí, že příjemce služeb je povinen zaplatit druhé straně pokutu, nesplní-li svoji povinnost stanovenou tímto zákonem. Zákonem uloženou povinností je i povinnost příjemce služby podat námitku k neřádnému vyúčtování, a to do třiceti dnů.
Podle § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. platí, že případné námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování předloží příjemce služeb poskytovateli služeb neprodleně, nejpozději však do 30 dnů ode dne doručení vyúčtování, popřípadě doložení podkladů podle odstavce 1.
Je použit tvar slovesa „podat“, „předložit“ ve třetí osobě jednotného čísla v nepodmiňovacím způsobu, což má v textu právního předpisu pouze jediný konstantní význam: jde o zákonem uloženou POVINNOST.
K nesplnění povinnosti příjemce služeb se v praxi přihlédne pouze tehdy, jestliže namítne neřádné vyúčtování po třicetidenní lhůtě (v obecné tříleté promlčecí době), a na základě toho bude požadovat od poskytovatele služeb úhradu pokuty podle § 13 odst. 1. V tom případě ovšem i poskytovatel služeb bude oprávněn uplatnit právo na úhradu pokuty, protože ani příjemce služeb nesplnil svou zákonnou povinnost (podat námitku). Je tedy spoluzodpovědný za vzniklé prodlení a je tedy i on povinen zaplatit druhé straně pokutu.
V praxi se obě pokuty vzájemně započítají a „vyruší“. Není tedy pravdivé tvrzení, že „zákon č. 67/2013 Sb. s (ne)podáním námitek žádné následky nespojuje“. Zákon to stanoví jednoznačně:
67/2013 Sb. (1) Jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem (…), je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by (…) k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. |
Bohužel – soudci senátu 26 Cdo ten jejich protizákonný nesmysl uvedli (obiter dictum) v rozsudku 26 Cdo 3141/2021. Zcela změnili smysl původního výroku. Při tom se snažili vzbudit dojem, že pouze parafrázují text dřívějšího rozsudku 26 Cdo 2778/2019. Takto se – pomalu a plíživě – znásilňuje právo. Tím způsobem vznikají řetězce polopravd a lží, které nakonec Ústavní soud bez jakékoli snahy dobrat se pravdy prohlásí za „konstantní judikaturu“.
Justitianus
Poslední komentáře