Pane P_V, je zřejmé, že máte potíže s pochopením významu velmi jednoduchého právního textu v českém jazyce. Text vyhlášky má naprosto jiný obsah než se domníváte. Nejde o alternativní výčet s výběrem ze dvou rovnocenných možností.
| Výrok A (umístění údajů): | Údaje o tom, pro koho je parkoviště vyhrazeno (…) a popřípadě v jaké době, jsou uvedeny na dodatkové tabulce. |
| Výrok B (volitelná, nepovinná možnost): | Údaje o tom, pro koho je parkoviště vyhrazeno (…) a popřípadě v jaké době, mohou být uvedeny i na značce místo nápisu [„RÉSERVÉ“]. |
Formulace „mohou být uvedeny i“ neoznačuje výběr ze dvou rovnocenných možností, jak se nesprávně domníváte. Text uvozený modálním slovesem „moci“ a použitá spojka „i“ říkají jednoznačně, (a) že tato část je nepovinná a (b) že nemůže nahrazovat informaci na dodatkové tabulce; může tuto informaci pouze doplnit. K tomu aby text vyhlášky odpovídal Vašemu výkladu by musel být napsán zcela jinak – jako alternativní výčet se spojkou „nebo“ – tedy takto:
| Údaje o tom, pro koho je parkoviště vyhrazeno (např. název organizace, státní poznávací značka, symbol zařízení) a popřípadě v jaké době, jsou uvedeny na dodatkové tabulce NEBO na značce místo nápisu. |
Pouze takto formulovaný text „podle P_V“ by měl ten význam, který mu
přisuzujete Vy. Nic takového ovšem ve vyhlášce není. Je úplně jedno
„co chtěl básník říci“; důležité je pouze to co skutečně
řekl.
Tazatel není povinen luštit rébusy a tajenky, když použitá značka
neodpovídá definici ve vyhlášce a nemá význam IP 12 Vyhrazené
parkoviště.
Najděte a prostudujte si k tomu některou základní příručku, například „Metodická pomůcka pro přípravu návrhů právních předpisů (III část), vypracoval autorský kolektiv odboru vládní legislativy Úřadu vlády pod vedením JUDr. Josefa Vedrala, Ph.D.“ str. 16, kapitola Alternativní a kumulativní výčty. Cituji:
| Při formulování ustanovení právního předpisu, které má
vyjadřovat jednotlivé možné alternativy, z nichž mají vyplývat
předpokládané právní následky, musí být ustanovení koncipováno tak,
aby se skutečně jednalo o možnost volby ze dvou nebo více vypočtených
eventualit, resp. aby předpokládaný právní následek vyplýval vždy
z každé takové alternativy samostatně. Možnost takové volby z nejméně dvou nabízených alternativ, resp. skutečnost, že právní následek vyplývá vždy z každé alternativy samostatně, se vyjadřuje rozlučovacími spojkami „nebo“ a „anebo“, před nimiž se píše čárka. Jde-li však o výčet možností, který není vyjádřen v písmenech nebo bodech, čárka se před spojku „nebo“ neklade. |
Poslední komentáře