Vážený pane Justitiane, děkuju za odpověď, sice s křížkem po funuse, ale přece. Soud k daný věci už proběhl a je pravomocně ukončen. Pro info: soud zajímalo pouze to, jestli vlastník usnesení napadl v tříměsíční lhůtě (což neudělal).

Soud se ztotožnil s tím, že po této lhůtě platí usnesení NS 26 Cdo 287/2018, podle kterého soud už ani (ne)odporování donucujícím ustanovením zákona podle §245 NOZ zkoumat nemůže, ale musí z usnesení shromáždění vycházet.

Usnesení NS 26 Cdo 287/2018: „…rozhodlo-li shromáždění o záležitosti, která patří do jeho působnosti [§ 1208 písm. f) bod 7. o. z.], měl odvolací soud zkoumat pouze to, zda přijaté usnesení bylo napadeno žalobou na určení jeho neplatnosti podle § 1209 o. z. Nestalo-li se tak, nemohl odvolací soud (jako otázku předběžnou) posuzovat, zda bylo přijato v souladu se zákonem a stanovami, ale měl z tohoto usnesení vycházet.“

Vrchní soud v Praze ve Vámi zmíněném judikátu 80 Cm 8/2018 pak naopak mohl posuzovat soulad se všemi paragrafy, na které si vzpomněl, protože šlo o žalobu podle §1209 podanou ve tříměsíční lhůtě; na námi probíranou kauzu žaloby o vymáhání následků usnesení ho teda nelze aplikovat a toto usnesení navíc není nijak závazný pro další soudy.