Kontrolou bylo zjištěno, že v obou případech (kamerový i přístupový systém) je na postup kontrolované osoby možné aplikovat právní titul uvedený v § 5 odst. 2 písm. e) zákona č. 101/2000 Sb., dle kterého je oprávněna provádět zpracování osobních údajů nezbytných k ochraně práv a právem chráněných zájmů svých, popř. dalších osob. Informování subjektů údajů o předmětném zpracování osobních údajů bylo shledáno jako odpovídající požadavkům § 11 zákona č. 101/2000 Sb.

Kontrola zpracování osobních údajů prostřednictvím kamerového a přístupového systému (Společenství vlastníků jednotek Budovy Rezidenčního centra Zvonařka čp. 2536)

Úřad zjistil, že důvodem instalace kamerového systému je ochrana majetku kontrolované osoby, resp. ochrana života a zdraví osob pohybujících se v domě. Po posouzení všech relevantních okolností, zejména sledovaného účelu, počtu kamer, doby uchovávání záznamu, informování subjektů údajů a způsobu zabezpečení pořízených záznamů, kontrolující dospěli k závěru, že v daném případě zájem subjektů údajů (monitorovaných osob) na ochraně jejich osobních údajů nepřevažuje nad zájmem kontrolované osoby [SVJ], resp. třetích osob [spoluvlastníků společných částí domu] na ochraně majetku, zdraví a života. Předmětné zpracování osobních údajů je tedy založeno na právním důvodu podle čl. 6 odst. 1 písm. f) nařízení (EU) 2016/679 (oprávněný zájem správce a třetích osob).

Kontrola zpracování osobních údajů prostřednictvím kamerového systému v bytovém domě (Společenství vlastníků Plzeňská 381/64)

62. Městský soud je tedy toho názoru, že kamerový systém monitorující rozhodující vstupní část vnitřních prostor byl nastaven efektivně, když snímal nezbytnou část prostor za vstupem do budovy, která z povahy věci nemohla být již zabezpečena jinak. Nastavení kamer proto nepřekročilo oblast, která by byla neúměrná ve vztahu k dosaženému cíli (ochraně majetku a tělesné integrity). Snímání užší oblasti by se minulo svým účelem a městský soud si ve světle shlédnutým záznamů ani nedokáže představit, jak by menší monitorování společných prostor mohlo být ještě šetrnější k soukromí snímaných osob a zároveň být ještě efektivní. (…)

63. V souhrnu výše uvedeného shledal městský soud za splněný i poslední požadavek, kterým je respektování čl. 4 odst. 4 Listiny spočívající v šetření podstaty a smyslu omezovaného základního práva. Svým technickým řešením, přístupem a dalšími výše uvedenými okolnostmi provozoval žalobce svůj kamerový systém k účelu stanovenému, legitimnímu, předvídatelnému, a to způsobem, který nezasahoval nepřiměřeně do základních práv a svobod snímaných osob. Při dosažení svého cíle tak šetřil jak podstatu, tak smysl práv (čl. 7 odst. 1 a čl. 10 odst. 2 a 3 Listiny).

64. Městský soud proto žalobní bod, v němž žalobce poukazoval na to, že v jeho případě zájem na ochraně majetku, bezpečnosti a zdraví převažuje nad potřebou ochrany soukromí, shledal důvodným. Žalovaný podle názoru městského soudu nesprávně poměřil zájem žalobce na pořízení kamerového systému a upřednostnil toliko zájem na soukromí osob. Městský soud je z uvedených důvodů proto toho názoru, že žalobce zpracovával osobní údaje zcela v souladu s účelem, který pro toto zpracování stanovil (tj. k prevenci a k odhalování kriminality) a k tomuto účelu byl oprávněn zpracovávat osobní údaje bez souhlasu subjektů údajů.

Zdroj: http://www.nssoud.cz/…revedeno.pdf.