Byť často jsou Vaše komentáře relevantní, tentokrát nemáte pravdu, resp. vykládáte Vámi citovaná rozhodnutí špatně.

Je pravdou, že Krajský soud v rozhodnutí řekl, že: „S věcnou nesprávností vyúčtování však zákonná úprava v § 13 odst. 1 nespojuje právo požadovat pokutu.“ Ale pokud KS takto rozhodl, pak jednoduše rozhodl v přímém rozporu s dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu, která naopak říká, že vyúčtování, které není řádné, nezaloží splnění podmínky jeho doručení, a vzniká tedy nárok na pokutu (např. NS 26 Cdo 2977/2021, NS 26 Cdo 1528/2020, NS 26 Cdo 2998/2020).

Že by však ÚS „potvrdil“ tento závěr KS, jak píšete, však není pravda. Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti posuzuje primárně soulad rozhodnutí s ústavně zaručenými právy, ne správnost rozhodnutí – od toho jsou obecné soudy. Jinými slovy ne každé rozhodnutí, se kterým by se ÚS neztotožnil (a sám by je v pozici obecného soudu rozhodl jinak), má ten přesah do ústavněprávní roviny a zasahuje do ústavně zaručených práv. Ústavní soud v tom rozhodnutí pouze říká, že svůj závěr si KS odůvodnil po provedeném dokazování řádně. To ovšem automaticky neznamená, že by souhlasil (či vůbec posuzoval), zda KS rozhodl v souladu s judikaturou NS.

Sjednocovatelem judikatury je NS, nikoli ÚS – ten je garantem ústavnosti rozhodnutí soudů. Z Vámi uváděného rozhodnutí ÚS nelze nijak vyčíst to, že by napříště měly být tyto otázky rozhodovány tak, jak rozhodl KS (čímž by de facto ÚS změnil dosavadní ustálenou praxi NS).