Někteří si zjevně pletou § 2 zákona č. 67/2013 Sb. s § 12 téhož zákona.

Zákonodárce v mnoha případech požaduje po občanovi přesné údaje. Avšak nepoužije údaje oznámené občanem, nýbrž nějaká jiná, vlastní čísla.

• Typickým příkladem je daňové přiznání k dani z příjmů: máte povinnost v něm uvést i výši daně, ale to Vám nezaručuje, že právě tato částka je Vaší daňovou povinností. Ať do přiznání napíšete cokoliv, Finanční úřad Vám může vyměřit daň v jiné výši (zpravidla bude vyšší) podle svého „správního uvážení“. Je zbytečné protestovat že jste v přiznání vyplnil nižší částku, a že tedy zaplatíte jen to. (Jen to zkuste a uvidíte, jak dopadnete.)

Takových případů je samozřejmě více.

• Naprosto stejně si to stát zařídil u daně z nemovitých věcí. Jestliže podávám dílčí daňové přiznání (při změně daňové povinnosti), mám povinnost do něj uvést nejen nově nabytou nemovitost (a sám si vypočtu výši daně z ní). Nenenr, to státu nestačí. Do dílčího daňového přiznání musím totiž uvést celkovou výši daně ze VŠECH nemovitostí, i když se jich hlášená změna nijak netýká. Nemusím snad zdůrazňovat, že ouřad toto daňové přiznání sice přijme, ale daň stanoví i tak podle svých vlastních postupů, podle aktuálních tabulek a koeficientů. Je zbytečné protestovat že jste v přiznání vyplnil nižší částku daně, a že tedy zaplatíte jen to. (Jen to zkuste a uvidíte, jak dopadnete.)

A takto bych mohl pokračovat.

I v soukromoprávní sféře jsou situace, kdy cosi musíte povinně oznámit, přestože se k tomu (možná) nebude přihlížet.

Místním neználkům jen připomenu, že povinnost „oznámit počet osob“ uložená v § 12 zákona č. 67/2013 Sb. není nijak přímo svázána s postupem pro stanovení osob rozhodných pro rozúčtování podle § 2 zákona. Jinak řečeno: jestliže jste oznámil jednu osobu, ale byt užíváte s přítelkyní a vašimi dvěma dětmi, nemůžete čekat, že Vám tuto lež někdo zbaští. Nemůžete se domáhat, aby Vám byly služby rozúčtovány za jednu osobu „protože jste to tak nahlásil“.

Ale blb toto nepochopí, nepochopí, nepochopí. Justitianus