Audiozáznam besedy ČRo2 jsem si nespustil, ale odkazuji také na toto zdejší vlákno

www.portalsvj.cz/…o-o-nem-vime

Počet osob – co o něm víme? Vložil lake, 2. Leden 2013 – 23:19 ::

Odpověď Aktualizováno 16.05.2013

Počet osob je používán k rozúčtování služeb v mnoha SVJ. V diskusích se zde varovalo před tímto údajem pro jeho neurčitost a nemožnost jej kontrolovat. Vše bude od 1. ledna 2014 sjednocovat zákon č. 67/2013 Sb. (o službách spojených s užíváním bytů). Zákon č. 89/2012 Sb Občanský zákoník zavádí další (odlišnou) definici počtu osob, která je neurčitá (pro neurčitost pojmu „domácnost“). Obě definice uvádím dále, včetně dalšího nově zaváděného pojmu „bydliště“.

• Osoby rozhodné pro rozúčtování služeb:

Podle § 2 zákona č. 67/2013 Sb. (o službách spojených s užíváním bytů) platí: „[O]sobami rozhodnými pro rozúčtování služeb [jsou] 1. nájemce bytu a osoby, u kterých lze mít za to, že s ním budou žít v bytě po dobu delší než 2 měsíce v průběhu zúčtovacího období, nebo 2. vlastník jednotky, pokud jednotku nepřenechal do užívání a osoby, u kterých lze mít za to, že s ním budou žít v jednotce po dobu delší než 2 měsíce v průběhu zúčtovacího období.“ Podle této definice vlastník není kupodivu povinen nahlásit osoby, jimž přenechal byt do užívání na základě jiné než nájemní smlouvy: to je např. osoba oprávněná z věcného břemene („výminkář“), a osoba, které přenechal byt do užívání smlouvou o bezúplatném užívání, o věcném plnění atd.

• Počet osob, které mají v bytě domácnost: Tento pojem zavedl nový Občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.). Pojem „domácnost“ se v něm vyskytuje celkem 101krát, ale definován v zákonu není nijak. Podle § 1177 nObčZ platí, že „(v)lastník jednotky oznámí bez zbytečného odkladu osobě odpovědné za správu domu změny v počtu osob, které mají v bytě domácnost a bydlí v něm po dobu, která činí v souhrnu nejméně tři měsíce v jednom kalendářním roce.“. Z uvedeného je zřejmé, že pojem „mít v bytě domácnost“ ještě neznamená totéž co „bydlet v bytě“ (viz níže pojem „bydliště“). Zákon oba pojmy odlišuje. Vlastník jednotky bude tedy povinen oznámit pouze ty osoby, u kterých jsou kumulativně splněny tři podmínky: (1) mají v bytě domácnost, přičemž se neví co to znamená, (2) zároveň v něm bydlí, (3) obě podmínky jsou splněny v souhrnu tři měsíce v kalendářním roce. Co znamená „bydlet v bytě“ je pravděpodobně obsaženo v § 80 zákona č.89/2012 Sb., viz níže. Vlastník tedy není povinen nahlásit osobu která v bytě bydlí dlouhodobě, avšak nemá v něm „domácnost“. Například přítelkyně vlastníka se dvěma dětmi, ubytovaní studenti, či deset ukrajinských dělníků v bytě.

• Bydliště: Pojem zavádí § 80 nového Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.: „Člověk má bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale; takový úmysl může vyplývat z jeho prohlášení nebo z okolností případu. Uvádí-li člověk jako své bydliště jiné místo než své skutečné bydliště, může se každý dovolat i jeho skutečného bydliště. Proti tomu, kdo se v dobré víře dovolá uvedeného místa, nemůže člověk namítat, že má své skutečné bydliště v jiném místě. Nemá-li člověk bydliště, považuje se za ně místo, kde žije.“. Ze znění zákona plyne, že k tomu, aby osoba měla bydliště v určitém bytě, musí být kumulativně splněny dva předpoklady: (1) člověk se zdržuje v daném místě, (2) má úmysl žít v tomto místě trvale. Nájemce se smlouvou na dobu určitou tedy nemá bydliště v bytě – nesplňuje podmínku trvalosti. Totéž platí pro studenta „na privátu“, či pro dlouhodobou návštěvu, která nemá úmysl zůstat v bytě natrvalo.

Dále uvádím pro úplnost různé definice počtu osob, jak se vyskytovaly a vyskytují v různých právních předpisech a ve stanovách mnoha SVJ.

• Počet osob nahlášený vlastníkem bytu: To je asi jediný pojem, u něhož je nesporné co znamená. Co vlastník nahlásí podle své úvahy, to je platné. Bohužel to nelze nijak zkontrolovat.

• Počet osob žijících v bytě: Tento pojem používal zákon č. 40/1964 Sb. Občanský zákoník ve znění platném v letech 2006–2011. Příklad z judikatury: Pan J.M., který pouze dochází do bytu, navštěvuje nájemkyni a přespává u ní, není osobou, která žije v bytě. Proto není povinností nájemkyně jej nahlásit. K tomu viz usnesení Nejvyššího soudu 26 Cdo 4539/2009 (http://kraken.slv.cz/26Cdo4539/2009) a potvrzující usnesení IV.ÚS 2881/10 ze dne 18.11.2010.

• Počet osob v bytě: Tento pojem byl zaveden do zákona č. 40/1964 Sb. Občanský zákoník, a to novelou 188/2011 Sb.. V textu zákona tím došlo k vypuštění slova „žijících“. Není známo co tato změna znamená, ani kdo je považován za takovou osobu. Podle § 689 odst. 3 uvedeného zákona je povinností nájemce ohlásit pronajímateli změnu v počtu osob v bytě „v případě, že lze mít za to, že tato změna potrvá déle než 2 měsíce“.

• Počet osob žijících v bytě s vlastníkem: Pojem je nedefinovaný a velice nevhodný, neboť je roven nule v případě, kdy vlastník byt neužívá, ale jiné osoby jej užívají. Pokud např. vlastník byt pronajímá, nebo jej přenechal příbuznému. Tato nesmyslná definice se občas objevuje ve stanovách SVJ.

• Osoba užívající byt: Pojem vychází z § 711 zákona č. 40/1964 Sb.. Z judikatury se dovozuje co NENÍ užíváním bytu nájemcem: „[Ř]ídké a nahodilé návštěvy bytu (…) v rozsahu nejvýše 4 – 6 dnů v měsíci nepředstavují užívání bytu k bydlení“. Tak pravil Nejvyšší soud v rozsudku 26 Cdo 2363/2003, http://kraken.slv.cz/26Cdo2363/2003. Rozsudek se týkal pouze nájemních bytů; šlo o snahu pronajímatele ukončit nájem, jestliže nájemce neužívá byt bez vážného důvodu.

• Průměrný počet osob užívajících byt: Tento pojem je použit ve vyhlášce č. 372/2001 Sb. u jednoho ze způsobů rozúčtování nákladů na dodávku teplé užitkové vody bez měření. Průměruje se počet osob za celé zúčtovací období.

• Počet obyvatelů bytu: S tímto pojmem pracuje vyhláška č. 120/2011 Sb., určující směrná čísla potřeby vody pro byty a bytové domy. Slouží pro fakturaci vody, není-li instalován předávací vodoměr.

• Počet osob s trvalým pobytem v bytě: Takový údaj neexistuje, neboť celostátní evidence obyvatel pracuje zatím pouze s adresou nemovitosti (číslo popisné a orientační); čísla bytů se nezaznamenávají. Trvalý pobyt v domě či v bytě nemá žádnou vypovídací schopnost o čerpání služeb, neboť trvalý pobyt má pouze účel evidenční a nijak nesouvisí s fyzickou přítomností osoby na dané adrese. Navíc SVJ není oprávněno získat z evidence obyvatel ani jmenný seznam, ani počty osob trvale hlášených. Se seznamem osob s trvalým pobytem na adrese nemovitosti pracují některé obce při stanovení a výběru obecního poplatku (např. za odpady); seznamy osob předává obec v takovém případě SVJ, které je plátcem poplatku.

• Počet členů domácnosti vlastníka bytu: Tento nesmyslný ukazatel používají vzorové stanovy SVJ. Společné žití a hrazení nákladů (domácnost) podle Občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. neznamená totéž co společné bydlení v jediném bytě. Jako příklad poslouží členové rodiny, kteří studují či pracují v jiném městě nebo i v zahraničí: jsou stále členy domácnosti vlastníka, ale v domě se nezdržují. SVJ je osoba s omezenou právní způsobilostí. Může (prostřednictvím stanov) ukládat pouze takové povinnosti, které souvisejí se správou domu. Počet příslušníků domácnosti podle ObčZ ovšem nemá žádnou spojitost s předmětem činnosti SVJ ani se službami, které SVJ poskytuje. Jde o údaj osobní, který nejste povinen SVJ sdělovat. Snaha zjišťovat „počet členů domácnosti“, či dokonce něco podle toho rozúčtovat, je zjevně nerozumná a protiprávní.

lake