V čase 22:34 byl položen zajímavý dotaz:
- „Vlastník jednotky má v bytě kamarádku nonstop a nechce za ni platit poplatky za služby. Co máme dělat?“
Na dotaz se pokusil odpovědět JUDr. František Lebl, ovšem skončilo to katastrofou – blábolil a odpověděl nesprávně. Je zjevné, že – ačkoliv je právník a předseda Sdružení bytových družstev a společenství vlastníků ČR – nezná zákon č. 67/2013 Sb. o službách spojených s užíváním bytů. Zřejmě proto ve své odpovědi pouze mlžil, a podal nesprávné a nepoužitelné informace.
Naštěstí jeho nesmysly uvedla poněkud na pravou míru Mgr. Kateřina Horáková v čase 24:04.
Problém Františka Lebla je v tom, že nezná zákon a neví jakým způsobem se určují osoby rozhodné pro rozúčtování služeb.
Tento počet se neurčuje pouze podle toho co nahlásil vlastník jednotky! Zákon to říká jasně a jednoznačně. Jestliže tedy vlastník jednotky nenahlásil počet osob (nebo nahlásil počet v roporu se skutečností), pak SVJ má páku jak určit tento počet jiným způsobem.
Podle ustanovení § 2 zákona č. 67/2013 Sb. platí, že osobami rozhodnými pro rozúčtování služeb jsou (1) nájemce bytu a osoby, u kterých lze mít za to, že s ním budou žít v bytě po dobu delší než 2 měsíce v průběhu zúčtovacího období, (2) vlastník jednotky, pokud jednotku nepřenechal do užívání a osoby, u kterých lze mít za to, že s ním budou žít v jednotce po dobu delší než 2 měsíce v průběhu zúčtovacího období, nebo (3) osoby, u nichž lze mít za to, že mohou užívat byt, je-li užíván k jinému účelu než k zajištění bytových potřeb, po dobu v souhrnu přesahující 2 měsíce v průběhu zúčtovacího období.
Z uvedeného plyne, jednoznačně, že počet nahlášený vlastníkem jednotky může mít pouze podpůrný význam. Podle tohoto čísla se nic neurčuje! Počet osob rozhodných pro rozúčtování se určuje výhradně podle toho co „lze mít za to“.
Pojem „lze mít za to“ vyjadřuje vyvratitelnou právní domněnku. Statutáři SVJ jsou tedy povinni určit počty osob podle toho jak se stav jeví navenek. Nikoliv podle toho co nahlásil vlastník!
Když si poslechnete zmatené plácání JUDr. Lebla, slyšíte jasně že netuší nic o otázce na kterou se snaží odpovědět.
Cituji z rozsudku Nejvyššího soudu 32 Odo 1160/2003 ze dne 26.8.2004:
|
Skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázanou, pokud v řízení nevyšel najevo opak. [P]ouhá, třeba i závažná pochybnost o tom, zda skutečnost v právní domněnce stanovená existuje, nestačí k tomu, aby nebyla považována za prokázanou. Skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí mít podle ustanovení § 133 o. s. ř. skutečnost za prokázanou. |
Pokud jste neporozuměli, vysvětlím: Statutáři v SVJ mohou stanovit počty osob rozhodných pro rozúčtování služeb. Nejsou povinni brát do úvahy co nahlásil vlastník. Mohou (dokonce musí) vyjít z jiných zjištěných skutečností. Pokud se tomu vlastník jednotky chce bránit, je to pouze on, kdo by musel prokazovat opak. Musel by prokázat, že skutečnost je jiná než jak se jeví navenek. Musel by tedy předložit důkazy, nebo navrhnout důkazy způsobilé právní domněnku vyvrátit.
Justitianus
Poslední komentáře