Milá Eulálie, jste totálně popletena.
- Nejde o neoprávněné užívání.
- A už vůbec nejde o užívání cizí věci – ta věc je totiž ve spoluvlastnictví.
Máte to všechno nějak zoufale pomotané. Radka sice odpověděla dvěma odkazy, ale jako obvykle úplně špatně.
- První její odkaz vede na článek, jehož první věta zní: „Rozdělit si nemovitost (tím je ve vašem případě myšlena zahrada) lze jen za souhlasu všech spoluvlastníků, (…)“.
Nu, vždyť v tomto případě nejde o žádné „rozdělení nemovitosti“, nýbrž pouze o spoluvlastnickou dohodu o užívání částí pozemku. A bezformální souhlas spoluvlastníků – tedy dohoda – je nepochybně již dán. Nečetla jste co zde psala tazatelka, a co jsem (už dvakrát) pro místní blbečky zopakoval? Jestliže předsedkyně nějak hospodaří na části společného pozemku a nikdo se proti tomu neohradil, existuje tedy nepochybně konkludentní souhlas s takovým způsobem užívání toho pozemku.
Mohu posloužit citátem z judikátu Nejvyššího soudu, a ten obsahuje přesně totéž co jsem napsal i já o nakládání se společným pozemkem.
|
„Z povahy podílového spoluvlastnictví vyplývá, že dohoda je
primárním způsobem řešení záležitostí spoluvlastníků. Nejvyšší
soud v rozsudku ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 22 Cdo 4347/2007,
uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího
soudu, C. H. Beck jako C 8057 dovodil, že dohoda podílových
spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí je bezformálním
právním úkonem a nemusí být písemná ani tehdy, týká-li se nemovité
věci. Rozsudek Nejvyššího soudu 22 Cdo 4455/2008 |
Dohoda zde existuje; byla uzavřena konkludentně a na dobu neurčitou; vlastníci jednotek jsou touto dohodou vázáni. O čem ještě chcete dumat? Jaké absurdní neexistující právní kličky v tom chcete vyhledávat?
- Pokud jde o druhý Radčin odkaz (na usnesení Nejvyššího soudu č.j. 26 Cdo 1301/2019–116) to je také o něčem úplně jiném. A Radka to – jako obvykle – nepochopila. Ostatně ani Vy …
V tomto judikátu se totiž řešil případ, kdy spoluvlastníci měli být vyloučeni z užívání společného pozemku. Měli se zcela vzdát užívání za finanční náhradu.
Zde řešený případ je ovšemže zcela jiný – nikdo není vyloučen a nikdo nemá nikomu nic platit. Naopak: vícekrát jsem paní Haně zdůrazňoval, že může užívat jen tu část, která nepřesáhne její spoluvlastnický podíl. Tím žádného ze spoluvlastníků neomezí. Judikát odkazovaný Radkou je o úplně jiném právním problému …
Ostatně Nejvyšší soud tu věc řešil právě proto, že neexistovala dohoda spoluvlastníků – některý (či někteří) nesouhlasili. Právě proto tu věc dali k soudu! To dá rozum. Zde ovšem řešíme případ, kdy dohoda spoluvlastníků již existuje, a nikdo se proti ní nrohradil, nikdo se nedomáhá nějakého jiného řešení spoluvlastnického užívání. Z tohoto faktického stavu je třeba vyjít. Příslušný judikát NS 22 Cdo 4455/2008 jsem zde citoval výše.
Justitianus
Poslední komentáře