Radka se mýlí – jak už se jí stalo vícekrát. Bezmyšlenkovitě a nekriticky opisovala z článku jakéhosi právního amatéra.

Mýlí se ovšemže i citovaný Zbyněk Pražák, který – jako právník – by měl dobře vědět jaký je rozdíl mezi kogentní a dispozitivní právní normou.

Stanovení společných částí odlišně od nařízení vlády nemá za následek neplatnost prohlášení. Je to uvedeno v zákoně. Podle § 1168 odst. 1 platí, že vymezuje-li prohlášení jednotku neurčitým nebo nesprávným způsobem a neodstraní-li je původce prohlášení bez zbytečného odkladu poté, co ho na vadu upozornila osoba, která na tom má právní zájem, mohou vadu odstranit vlastníci dotčených jednotek společným prohlášením. Nedojde-li k tomu, rozhodne o odstranění vady soud na návrh osoby, která na tom má právní zájem.

Z uvedeného plyne jednoznačně, že NV č. 366/2012 není v části vymezující společné části kogentním předpisem. Mohou vznikat prohlášení která člení jednotky a společné části odlišně od nařízení vlády. Taková prohlášení jsou nepochybně platná i účinná. O případné úpravě takového prohlášení by museli rozhodnout vlastníci jednotek, nebo soud.

Zákonodárce se nikde nezmiňuje o tom, že by prohlášení odlišné od NV 366/2013 Sb. snad bylo automaticky neplatné od samého počátku, nebo že by se k němu nepřihlíželo (zdánlivé právní jednání). Kdo se domnívá opak, nechť zde cituje příslušné ustanovení celostátně účinného právního předpisu. Já takové neznám.

Justitianus