Pane Justitianus,

jsem rád, že se vám po pádu ze židle konečně dokrvil mozek a že jste si konečně přečetl to správné znění zákona, kde „věci nemovité“ (ale i „věci movité“) nejsou blíže určeny, a bude tak jen na uvážení soudu, co vše za ně bude považovat. A jistě se shodneme na tom, že k vašemu výkladu, připouštím, že ani k mému, nebude přihlížet. Můj výklad ale, na rozdíl od vašeho (viz níže), vychází z principu racionálního zákonodárce.

Smlouva v diskutovaném případě nepochybně uzavřena byla a je platná. To ale neznamená, že ji soud nemůže zrušit.

A zda bude oprávněným důvodem ke zrušení smlouvy i podnět jen jednoho ze spoluvlastníků nemovité věci s tím, že nebyly splněny podmínky k jejímu uzavření stanovené § 1208/f/1, o tom bude rozhodovat soud. Mám za to, že podmínka k uzavření takové smlouvy, tj. „předchozí souhlas“ shromáždění podle § 1208, je v zákoně z důvodu, aby výbor nečinil kroky, které by mu mohlo shromáždění následně zrušit (princip racionálního zákonodárce).

Nedávalo by žádný smysl, aby výbor uzavřel smlouvu např. o umístění reklamního panelu na štít domu bez předchozího souhlasu shromáždění, aby se až následně zjišťovalo, zda s tím vlastníci souhlasí.