Body k projednání jsou součástí pozvánky na shromáždění. Formulace usnesení může být buď přímo v pozvánce, nebo v podkladech pro jednání, nebo je vyhlášena předkladatelem přímo na shromáždění.

Ovšem časté jsou případy, kdy některý vlastník jednotky navrhne hlasovat o odlišném usnesení v téže věci. Nebo se přímo na shromáždění (při diskusi) objeví další odchylné návrhy na změnu textu usnesení.

V jakém pořadí se má o všech těchto návrzích hlasovat?

Tuto otázku má vyřešenu parlament, mají ji většinou nějak vyřešenu i korporace (ve svých stanovách), akademické senáty vysokých škol a jejich fakult (ve svých jednacích řádech), – zkrátka většinou se předem ví jak na to.

• Je možno hlasovat napřed o pozměňovacích návrzích v opačném pořadí, než v kterém byly předloženy. Je-li některý z nich přijat potřebnou většinou, dále se už nehlasuje.
• Je možno jít na to z opačného konce – hlasovat napřed o původním návrhu, a není-li přijat, přijdou na řadu pozměňovací návrhy v pořadí v jakém byly předloženy.

Šalamounským řešením je dohodovací řízení, při kterém se přítomní navzájem seznámí se svými názory a mohou si „na nečisto“ zjistit který z návrhů by měl největší podporu a za jakých podmínek. Teprve pak se bude hlasovat, třebas i o nějakém kompromisním návrhu, který vzejde z diskuse a je přijatelný pro většinu.

Ale co dělat, pokud ve stanovách SVJ není uvedeno nic o postupu hlasování o protinávrzích?

Tuto otázku řešil před časem Vrchní soud v Praze. Soud dospěl k předvídatelnému závěru, že neexistuje žádný „předepsaný“ či „správný“ postup v těchto případech.