Poznámka na úvod: Nejde v žádném případě o nějaký spor „nájemníci vers. vlastníci“. Jde pouze o rozhodování spoluvlastníků mezi sebou.

Vyloučit vás samozřejmě mohou jedině v případě, kdy způsob užívání společných pozemků (zahrádky a parkoviště) není jednoznačně stanoven v prohlášení vlastníka budovy. Nebo v případě, kdy zahrádky a parkoviště nejsou v prohlášení vůbec zmíněny. Jestliže prohlášení o tom mlčí, půjde o běžné většinové rozhodování spoluvlastníků o společném majetku.

Je ovšem nemožné platně hlasovat o tom, že vám nenáleží finanční náhrada jako vyloučenému spoluvlastníkovi. Takové tvrzení je v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Podle čl. 11 odst. 4 LZPS platí, že vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. V případě který popisujete není dán veřejný zájem, ani neexistuje zákon, který by umožnil vyloučit spoluvlastníka z užívání společné věci bez náhrady.

Bohužel není mi úplně jasné jaký efektivní způsob zvolit jako obranu. Podle mne jde jednoznačně o usnesení nulitní (od počátku neplatné) z důvodů uvedených v § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.: „Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.“

Je jasné, že v tomto případě došlo k porušení veřejného pořádku (čl. 11 odst. 4 LZPS), usnesení porušuje dobré mravy (zabraňuje se spoluvlastníkovi čerpat požitky plynoucí z jeho podílu). Do třetice je porušeno i právo týkající se postavení Vás jako spoluvlastníka nemovitého majetku.

V právním státě by stačilo sdělit ostatním, že usnesení porušující Vaše ústavní práva se na Vás nevztahuje. Bohužel české soudy sypou z rukávu absurdní a nesmyslné rozsudky (viz rozsudek kterým soud posvětil stanovy, které zakázaly vlastníkovi jednotky aby si pořizoval kopie, výpisy či opisy dokladů a účetních knih; směl se jen u správce podívat na ty desítky papírů a tisícovky čísel).

Ve Vašem případě by asi bylo riskantní pouze prohlásit, že jde o usnesení protiústavní, které na Vás nedopadá. Netuším jak by to český soudce později zprasil a obrátil proti Vám. Bohužel čeští soudci jsou jako sadističtí šílenci utržení z řetězu. Jejich judikáty ohledně usnesení shromáždění končívají tvrzením „Když jste nenapadl usnesení jako přehlasovaný vlastník (a v zákonné lhůtě), pak to platí i pro Vás. I když to usnesení je v rozporu se zákonem.“

Nejjistější tedy bude obrátit se na soud a žádat, aby soud označil přijaté „usnesení“ za nulitní pro jeho zřejmou protiprávnost. Je to cesta otravná, nákladná a zdlouhavá.

Justitianus