- Petr napsal: „Tzn. podle Vás (…) tak to má podle Vás nechat tak? (…) Formální stav podle rozúčtování sestaveného na základě zmanipulovaných hodnot je tedy podle Vás nadřazen objektivně zjištěné skutečnosti ?“
Petře, jeví se, že jste neporozuměl textu v českém jazyce. Napřed je třeba číst, pak myslet a pochopit, pak teprve byste mohl případně reagovat k věci. Napsal jsem to přece jasně, cituji:
| „Pokud jde o rozúčtování roku 2018, to bylo doručeno příjemcům služeb a v zákonném termínu je nikdo nenapadl. Rozúčtování roku 2018 se tím stalo splatným a nikdo (ani SVJ, ani žádný vlastník jednotky) je již nemůže zpětně zpochybňovat v režimu zákona č. 67/2013 Sb..“ |
Zkuste si to prosím přečíst ještě jednou. To, že nelze zpochybňovat provedené a schválené vyúčtování v režimu zákona č. 67/2013 Sb., neznamená ještě, že by nemohlo být zpochybněno (napadeno pro neplatnost) v režimu zákona č. 89/2012 Sb.. Konkrétně (podle okolností případu) může dojít k aplikaci těchto ustanovení občanského zákoníku:
- neplatnost právních jednání, § 574 až § 599
- právo na vydání bezdůvodného obohacení (zejména § 610, § 621, § 629)
Jisto je, že SVJ není oprávněno – jen tak, z plezíru – prostě provést nové vyúčtování roku 2018. Napřed by muselo být původní (platné a účinné) vyúčtování zpochybněno a zneplatněno (§ 574 až § 599 NOZ). Teprve na základě toho by SVJ mohlo postupem podle zákona č. 67/2013 Sb. vypracovat a doručit nové (opravné) vyúčtování roku 2018. Při tom ovšem platí:
| 89/2012 Sb. § 586 (1) Je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. (2) Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. |
Pochopil jste? Toto jsem přece už vysvětlil v předchozím příspěvku: Pouze příjemce služby (nikoliv SVJ) je oprávněn vznést námitku neplatnosti vyúčtování za rok 2018 a domáhat se vydání bezdůvodného obohacení. (Při tom se ovšem zkoumá, zda neplatnost mohl rozpoznat z podkladů pro rozúčtování služby, do kterých měl právo nahlédnout v zákonné lhůtě.)
- Nevznesl-li některý příjemce služby námitku neplatnosti, pak se vyúčtování za rok 2018 považuje i nadále za platné a účinné.
- Vznesl-li některý příjemce služby opožděnou námitku neplatnosti (takovou, která mohla a měla být uplatněna v zákonné lhůtě), pak k takové námitce nesmí SVJ přihlížet pro zmeškání zákonem stanovené lhůty (§ 8 zákona č. 67/2013 Sb., podpůrně § 603 NOZ). Vyúčtování za rok 2018 se považuje i nadále za platné a účinné.
- Prokáže-li se, že tazatelka získala výhodu lstí (záměrně uvedla někoho v omyl s cílem získat prospěch, např. nahlásila nesprávné odečty), pak vyúčtování může být zneplatněno i dodatečně pro rozpor s dobrými mravy (§ 584 odst. 2, § 587 odst. 2 NOZ).
Závěr:
Pokud by skutečně došlo k zneplatnění vyúčtování roku 2018, je povinností SVJ informovat o tom všechny příjemce služeb a doručit jim nové (opravné) vyúčtování. Od okamžiku doručení pak běží lhůta pro seznámení s podklady a následně lhůta pro podání námitek podle § 8 zákona č. 67/2013 Sb.. Tazatelka však popisuje zjevně protiprávní postup SVJ, cituji: „Toto vse jsme reklamovali u SVJ, nikdo vsak nechce priznat jakekoliv pochybeni ani nam poskytnout podrobny rozpocet jak k vysoke castce dospeli“.
Nové (opravné) vyúčtování roku 2018 se může stát účinným a splatným nejdříve 30 dnů po dni, kdy SVJ splní svou zákonnou povinnost: doloží tazatelce podklady a umožní jí pořízení kopie těchto podkladů (§ 8 zákona č. 67/2013 Sb.). Jakmile nám tazatelka napíše více podrobností o obsahu podkladů, můžeme se jejím případem zabývat dále.
SVJ bude povinno tvrdit a prokazovat, že některý příjemce služby vznesl dodatečně námitku neplatnosti vyúčtování roku 2018, a že tuto námitku nebylo možno vznést v zákonné lhůtě podle § 8 (neplatnost nebyla seznatelná na základě podkladů původního vyúčtování roku 2018). Případně že tazatelka získala pro sebe výhodu nemravně (lstí). Důkazní břemeno ponese SVJ.
Justitianus
Poslední komentáře