Rozhodnutí statutárního orgánu, které je v rozporu s dobrými mravy, je dle NOZ neplatné bez ohledu na to, zda jde o přehlasovaného vlastníka.

Je samozřejmé, že když rozhodne statutární orgán sám aniž by věc byla řešena srhomážděním vlastníků, nepřipadá v úvahu případ „přehlasovaného vlastníka“ řešený v § 1209.

Podle pana Justitianuse může statutární orgán rozhodovat v rozporu s dobrými mravy a vlastník nemá právo se tomu nijak bránit až do doby, pokud o tom nerozhodne shromáždění. To je ovšem nesmysl už proto, protože statutární orgán vůbec nemusí na návrh vlastníka zařadit požadovanou věc do programu shromáždění vlastníků, pokud vlastník nezíská více než čtvrtinu všech hlasů, nejméně však dvou z nich, aby mohli svolat shromáždění a navrhnout sami program.