Rozsudek Nejvyššího soudu 26 Cdo 687/2014 se týkal právních poměrů v době účinnosti starého Občanského zákoníku 40/1964 Sb. Předsedkyně JUDr. Jitka Dýšková sdělila – poněkud kostrbatě a nepřehledně – že (při tehdejší absenci zákonné úpravy) se pro úhradu dlužníka použije zásada priority.

Pouze pokud by nebylo možné dluhy seřadit podle jejich priority, použila by se zásada proporcionality – tedy nastala by poměrná (proporcionální) částečná úhrada všech dluhů.

V současné době je právní situace jednoznačná: nový Občanský zákoník 89/2012 Sb. obsahuje podrobné určení pořadí plnění více dluhů dlužníka. Máme tedy z čeho vycházet a nemusíme si pomáhat berličkou „rozhodovací praxe Nejvyššího soudu“.

§ 1933 (1) Je-li dlužník dlužen z několika závazků k plnění stejného druhu a neurčí-li při plnění, na který dluh plní, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný. Při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte nejprve na závazek nejdříve splatný.

Tato zákonná úprava se použije v případě, kdy dlužník cosi zaplatil, ale nesdělil věřiteli na který z jeho dluhů je platba určena (1).

Justitianus

---

(1) Poznámka: Dlužník může určit na který dluh plní i tím, že uhradí věřiteli částku, která odpovídá právě a pouze jednomu z dluhů. K tomuto překvapivému závěru dospěl Nejvyšší soud v rozsudku 23 Cdo 1212/2010. Takže když SVJ obdrží neoznačenou platbu, mělo by napřed prozkoumat, zda částka odpovídá některému existujícímu dluhu dlužníka. Podle toho pak SVJ bude povinno platbu „spárovat“.