Žalovanému bylo uloženo uhradit 103 680 korun a dále uhradit na nákladech řízení 588 931 korun, tj. uhradit náklady advokáta žalobce. Dá se předpokládat, že obdobnou částku žalovaný uhradil i svému advokátovi, takže odhaduji, že na nákladech zaplatil celkem bezmála cca 1 200 000 Kč, tj. cca 12násobek jistiny.

Jedná se o částku odpovídající průměrnému výdělku za čtyři roky, tj. o likvidační částku. Lepší vypovídací hodnotu by bylo brát do výpočtu ne průměrný výdělek, ale rozdíl mezi průměrným výdělkem a životními náklady, tam se potom dostaneme na výrazně delší dobu faktického trestu. Soud to navíc chce uhradit do tří dnů, nikoliv ve splátkách.

Soud je povinen postupovat hospodárně, tj. tak, aby věc vyřešil rychle a s minimálními náklady a zatížením účastníků (příslušné ustanovení na požádání najdu). To zde (a podle všeho v řadě dalších případů) nebylo dodrženo. Proti nákladům řízení prakticky není obrana. Toto je protiprávní a protiústavní postup soudu a ve svém důsledku se vede k odpírání spravedlnosti.

Obrana proti nákladům není: Pokud se budu bránit řádnými a mimořádnými opravnými prostředky, náklady si dále zvyšuji. Pokud se obrátím na státní správu soudu s žádostí, aby soud dodržoval zákon a postupoval hospodárně, dostanu odpověď, že soud je nezávislý, zná právo a toto státní správě soudu nepřísluší.

Náklady řízení by měly být nějak zastropovány v poměru k jistině, ale nejsem zákonodárce, takže to neprosadím.

(K podstatě věci se nevyjadřuji, ta je probrána dostatečně v diskusi u odkazovaného článku.)