Ano, radili vám tak, jak to má být. Máme se neustále stěhovat za prací, prodávat a kupovat byty, ne jenom do jiného města, ale taky v rámci města,… Pak platíme za zápis do katastru, za prodej i nákup daně a tak to má být. Je potřeba vybírat daně a na své si přijdou taky realitky. Tak to funguje např. v Austrálii, ale i jinde. Tam se všichni pořád stěhuji, prodávají a nakupují domy a byty, pořád dokola. Jenomže mi nic. Koupíme si byt, zapustíme v něm kořeny a nikdo s námi nehne. Pak pořád diskutujeme o tom co je naše a co není naše a domáháme se práva. A právo se nám šklebí. Koupíme si byt za nemalé peníze. Zamyslime se, co jsme si vlastně koupili. Zdi ne, ty nejsou naše, okna taky ne, balkony taky ne, střecha taky ne, sklepní koje taky ne, příčky v bytě taky ne,topení taky ne, … Možná jsou naše dveře, někde ani dveře do bytu nejsou naše. Naše jsou záclony na oknech, které nejsu naše, nějaký nábytek a vzduch mezi těmi zdmi, které nejsou naše. Dali jsme za to hodně peněz. Tam se zvřeme a tam jsme. Relativně, protože svj má právo chodit k nám do bytu kontrolovat, co si zamane, kdy si zamane a my jsme povinni vše zpřístupnit. Takže co jsme si ve skutečnosti koupili? Pouze povinnost platit všechny ty daně, které z toho vyplývají, které jsou na nás připravené. Ma to nechápeme a domáháme se, že chceme „naše“ okna, „naše“ balkony, „naše“ dveře a já nevím co ještě. Nic nedostaneme, zůstává pouze povinnost platit všechny ty daně. Utěšit nás může pouze to, že v tom nejsme sami, že tak funguje v současné době tzv.„vyspělý“ svět. A my tam přece patříme, s radostí a nadšením jsme se k tomuto „vyspělému“ světu připojili. Vzduch, který máme v bytě, je zatím zadarmo. Zatím.