Soud: Nejvyšší soud

Datum rozhodnutí: 06/05/2019

Spisová značka: 26 Cdo 810/2019

ECLI: ECLI:CZ:NS:201­9:26.CDO.810.2019­.1

Typ rozhodnutí: USNESENÍ

Heslo: Společenství vlastníků jednotek

Přípustnost dovolání

Dotčené předpisy:

§ 249 odst. 1 o. z.

§ 1205 o. z.

§ 1207 o. z.

Kategorie rozhodnutí: C

26 Cdo 810/2019–358

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci navrhovatelky A. R., bytem XY, za účasti Společenství vlastníků jednotek XY, se sídlem XY, IČO: XY, zastoupeného JUDr. Bc. Martinem Kulhánkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, o určení neplatnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků konaného dne 10. dubna 2014, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 Cm 164/2015, o dovolání účastníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. října 2018, č. j. 5 Cmo 183/2018–328, t a k t o :

1. Dovolání se odmítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatelka se proti Společenství vlastníků jednotek XY, se sídlem XY, domáhala – po zpětvzetí návrhu proti dalšímu původně žalovanému a po jeho upřesněních a soudem připuštěné změně – vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků jednotek (dále jen „Společenství“, „shromáždění“ a „usnesení shromáždění“) přijatého na zasedání dne 10. dubna 2014, jímž byli do výboru Společenství zvoleni A. Č., M. K. a P. S.

Krajský soud v Brně (soud prvního stupně) usnesením ze dne 28. května 2018, č. j. 35 Cm 164/2015–289, neplatnost usnesení shromáždění nevyslovil (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.).

K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 25. října 2018, č. j. 5 Cmo 183/2018–328, citované usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že vyslovil neplatnost usnesení shromáždění (výrok I.); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů (výrok II.).

Po částečném opakování dokazovaní v odvolacím řízení odvolací soud na podkladě zjištěného skutkového stavu především dovodil, že jde o včasný návrh ve smyslu § 1209 odst. 1 věty druhé o. z. (zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „o. z.“), navrhovatelka je aktivně věcně legitimována domáhat se přezkoumání usnesení podle ustanovení § 1209 odst. 1 o. z., neboť se zasedání shromáždění nezúčastnila proto, že na něj nebyla pozvána, a je zde důležitý důvod, týká-li se napadené usnesení shromáždění volby členů statutárního orgánu společenství. S odkazem na tam uvedené důvody a rozhodnutí Nejvyššího soudu rovněž dovodil, že usnesení shromáždění je neplatné zejména proto, že navrhovatelce nebyla doručena pozvánka na zasedání shromáždění dne 10. dubna 2014 a ani jinak se o jeho konání nedozvěděla. Jestliže stanovy společenství, které nabyly účinnosti dne 17. prosince 2013 (dále jen „Stanovy“), nepředpokládají, že by jeden člen společenství mohl mít ve výboru dva „zástupce“, pak je usnesení shromáždění neplatné i proto, že za DRUŽBU, stavební bytové družstvo, jako jednoho člena společenství byly do výboru zvoleny dvě osoby, a to M. K. a P. S.

Dovolání účastníka řízení (dovolatele) proti usnesení odvolacího soudu není z posléze uvedených důvodů přípustné podle § 237 o.s.ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. – dále opět jen „o.s.ř.“, a § 1 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů).

Předně nelze přehlédnout, že vedle způsobilého dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o.s.ř.) dovolatel uplatnil rovněž nezpůsobilé důvody, jejichž prostřednictvím alespoň zčásti zpochybnil správnost zjištěného skutkového a současně namítl, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nad rámec uvedeného lze – jen pro úplnost – dodat, že učiněná skutková zjištění nejsou – s přihlédnutím k provedenému dokazování – natolik vadná, že by ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; nešlo zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, neboť i taková interpretace provedených důkazů, jakou ohledně skutečností z nich vyplývajících zaujal odvolací soud, je zde možná (viz stanovisko pléna Ústavního soudu z 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl.ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sb.). Vady řízení přípustnost nezakládají a dovolací soud se jimi může zabývat pouze v případě přípustného dovolání.

Podle § 1205 odst. 1 o. z. nejvyšším orgánem společenství vlastníků je shromáždění. Statutárním orgánem je zásadně výbor. Podle § 1207 odst. 1 věty první o. z. statutární orgán svolá shromáždění k zasedání tak, aby se konalo nejméně jedenkrát do roka. Ve smyslu § 1207 odst. 2 o. z. nejsou-li k pozvánce připojeny podklady týkající se pořadu zasedání, umožní svolavatel každému vlastníku jednotky včas se s nimi seznámit. Nevyplývá-li z ustanovení o společenství vlastníků něco jiného, použijí se přiměřeně ustanovení o spolku. Nepoužijí se však ustanovení o shromáždění delegátů, dílčích členských schůzí ani o náhradní členské schůzi (§ 1221 o. z.). Podle § 249 odst. 1 o. z. zasedání členské schůze (spolku) se svolá vhodným způsobem ve lhůtě určené stanovami, jinak nejméně třicet dnů před jeho konáním. Z pozvánky musí být zřejmé místo, čas a pořad zasedání. Podle § 249 odst. 3 o. z. místo a čas zasedání se určí tak, aby co nejméně omezovaly možnost členů se ho účastnit.

Jelikož ustanovení o společenství vlastníků, jde-li o pozvánku na zasedání shromáždění, jsou velmi kusá, a tudíž, jinak řečeno, něco jiného z nich nevyplývá, zastává dovolací soud názor, že ohledně této otázky jsou použitelná ustanovení o spolku, konkrétně ustanovení § 249 odst. 1 a 3 o. z., v daném případě ve spojení s čl. VII. body 7 a 8 Stanov.

Je-li shromáždění nejvyšším orgánem společenství vlastníků, pak právo účastnit se zasedání shromáždění a jeho prostřednictvím se podílet na chodu společenství patří mezi základní práva vlastníků jednotek. Účelem právní úpravy svolání zasedání shromáždění je zajistit, aby vlastníci jednotek mohli toto své právo realizovat. Je však – logicky vzato – zapotřebí, aby byli s dostatečným časovým předstihem (podle čl. VII. bodu 8 Stanov nejméně 15 dnů před konáním shromáždění) informováni o tom, že je svoláváno zasedání shromáždění, kdy (který den a v kolik hodin) a kde (na jakém místě) se zasedání bude konat, jaký bude pořad zasedání a přijetí jakých usnesení je navrhováno, a aby si tak mohli vytvořit předpoklady pro účast na něm. Povinností subjektu, který zasedání shromáždění svolává, je učinit vše, co po něm lze spravedlivě požadovat, aby takovou informovanost vlastníků jednotek zajistil (srov. mutatis mutandis, byť v poměrech dřívější právní úpravy, R 22/2009, či usnesení Nejvyššího soudu z 29. července 2009, sp. zn. 29 Cdo 590/2009, a ze 14. června 2017, sp. zn. 29 Cdo 2966/2016, na něž odkázal již odvolací soud). Jestliže podle nezpochybnitelného skutkového zjištění nebyla na zasedání shromáždění dne 10. dubna 2014 navrhovatelce doručena pozvánka a ani jinak se o jeho konání nedozvěděla, čímž došlo k závažnému zásahu do práv vlastníka jednotky (který se z tohoto důvodu objektivně nemohl zasedání shromáždění zúčastnit a bylo mu tím upřeno jeho základní právo podílet se jeho prostřednictvím na chodu Společenství), je právní názor odvolacího soudu o neplatnosti usnesení v souladu s judikaturou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 23. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 3399/2010, či mutatis mutandis rovněž jeho rozsudek z 19. července 2018, sp. zn. 29 Cdo 3307/2016); jeho rozhodnutí je tedy v konečném důsledku výrazem standardní soudní praxe.

Na tomto místě dovolací soud poznamenává, že je-li napadené usnesení neplatné pro porušení pravidel vyplývajících pro svolávání zasedání shromáždění ze zákona a Stanov, je nadbytečné se zabývat otázkou neplatnosti usnesení proto, že za právnickou osobu jako vlastníka jednotky byly do výboru zvoleny dvě fyzické osoby jako zástupci. To platí tím spíše, že z obsahu spisu vyplývá, že tyto osoby již několik let ve výboru nejsou.

Dovolací soud nepřehlédl ani dovolací sdělení, že dovoláním se napadá rozhodnutí (v celém rozsahu), tedy jakoby i jeho nákladový výrok. Zde však – z důvodu stručnosti – pouze uvádí, že podle § 238 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. není dovolání proti této části rozhodnutí přípustné.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud dovolání podle § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§ 243c odst. 2 o.s.ř.) – pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 5. 6. 2019

JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu