Nejde ale o to, zda je nájemní bydlení na vzestupu, jde o to, co zde nastalo v minulosti a co se nedá odčinit a vyřešit mávnutím kouzelného proutku.

Jinak, s tím, co píšete, mohu souhlasit. Problém vidím ale jinde, a to že dnes jsou vlastníky lidé, kteří vlastnit neumějí – to je základní problém. A stali se těmi vlastníky bez jakékoliv zkušenosti a obyčejně jen po intelektuální masáži, jaká to je úžasná výhoda, vlastnit byt. O povinnostech spojených s vlastněním, a ještě s tak problematickým vlastněním, a o tom, že se v budoucnu podstatně změní koncepce bytového vlastnictví, tak o tom se nemluvilo. Přitom to museli všichni „konstruktéři privatizace“ vědět. Vždyť každý, kdo jednou alespoň slyšel o dělení majetku manželů nebo nekonečných rodinných sporech o majetek, musel mít jasno, jak to může ve společenství naprosto cizích lidí, které spojuje „jen bydlení“ v jednom bytovém domě, tj. i správa a hospodaření s nemovitostí, vypadat.

Já byla účastníkem privatizace bytového fondu a považuji se za její nedobrovolnou oběť. Nikdo z nás nájemníků tu ruinu nechtěl, ale přesto jsme tam bydleli spolu docela rádi. Ke koupi nás přinutila městská část tím, že začala vyhrožovat prodejem třetí osobě, což jí tenkrát umožňovala vyhláška. V domě bydlela řada partají v takovém věku, že jim žádná banka nepůjčila… Dům nakonec NEDOBROVOLNĚ „koupila“ hrstka nájemníků jen proto, že se neměla kam tak narychlo odstěhovat. Vhodné volné byty tenkrát nebyly a pokud tuto problematiku sleduji, tak stále nejsou. Myslíte, že tito lidé měli nebo dnes už mají nějaké know-how, jak spravovat bytový dům? Neměli a dosud nemají. Kromě toho nemají mnohdy základní charakterové vlastnosti k vedení diskuse, k uzavírání kompromisů atp. U nájemního bydlení to až tak nevadilo, u vlastnického je to základní problém. Ostatně, o ledačems svědčí více než jasně toto fórum.

Podle údajú Eurostatu to vypadá, že čím chudobnější země, tím méně nájemního bydlení a více nas*anějších občanů.