Jarko, ve mnoha věcech máte pravdu, ale v jedné ne. ÚS v uvedených rozsudcích uvádí, co je jeho kompetencí. Ty rozsudky, které vnímáme mnohdy jako prohru spravedlivé věci jsou rozsudky jiných soudů než toho ústavního a ústavní do toho rozhodnutí může zasáhnout právě jen s ohledem na své kompetence, tj. přezkum rozhodnutí obecných soudů výlučně z hlediska dodržení ústavněprávních principů.

Můj názor je, že můžeme složit ruce do klina a žehrat nad nespravedlností nebo zkusit věci změnit. Změna ale bez ;-) soustředěného boje a obětí nepůjde. Pokud nepovedeme spory, budeme vypadat spokojeně a nic se nezmění. Proto je důležité, i když osobně destruktivní, spory vést.

Když ta zamítnutí a odmítnutí ÚS čtu, mám neodbytný pocit, že jsou tam soudci, kteří problematice možná i rozumí o trochu líp než soudci, kteří případ rozhodovali a to konstatování o přezkumu rozhodnutí obecných soudů výlučně z hlediska dodržení ústavněprávních principů mi připadá skoro jako omluva. Proto každý vlastními silami neřešitelný spor by bylo dobré dotáhnout před soud – ve víře, že jednou pohár přeteče, ucho se utrhne, hrách zeď prorazí…