Vigilantibus iura scripta sunt. Píše ze ve vysvětlení přechodu dluhů:

„Předně podotýkáme, že v návaznosti na obdržené připomínky nebude návrh konstruovat zákonnou cesi. Návrh bude upraven tak, že s jednotkou přechází pouze dluhy (nikoli pohledávky), a tedy z návrhu § 1186 odst. 3 budou vypuštěna slova „pohledávky a“. Domníváme se, že z návrhu je zřejmé, k jakému okamžiku dochází k přechodu dluhů. Tímto okamžikem je okamžik převodu vlastnického práva k jednotce, tj. zápisem do katastru nemovitostí. S ohledem na skutečnost, že k přechodu dluhů dochází ex lege a doprovází převod vlastnictví k jednotce, žádný jiný okamžik nepřichází v úvahu. Pokud jde o požadavek formulovat případy přechodu dluhů pozitivním způsobem, je třeba jej odmítnout. Obecným pravidlem má být přechod dluhů ex lege. Z tohoto obecného pravidla jsou pouze 2 výjimky, které návrh zakotvuje. Návrh by byl velmi komplikovaný, pokud by se mělo postupovat odlišně, navíc by hrozilo riziko výkladu, že dluhy s jednotkou ze zákona nepřechází. Smyslem navrhovaného ustanovení je zajištění právní jistoty všech dotčených stran, tedy převodce, nabyvatele a osoby odpovědné za správu domu a pozemku a je třeba vyvažovat zájmy všech těchto osob, o což návrh usiluje. Ustanovení vychází z obecného ustanovení § 1106 a § 1107 občanského zákoníku o převodu vlastnického práva a ze zásady vigilantibus iura scripta sunt a zásady jednání v dobré víře. Navrhované ustanovení proto stanoví, že dluhy na nabyvatele zásadně vždy přechází ex lege společně s převodem vlastnického práva, ledaže je nabyvatel, který byl v dobré víře, nemohl zjistit. Výše případných dluhů, které spolu s jednotkou přechází na nabyvatele, by se měla případně promítnout do kupní ceny jednotky.“

Státní úředníci na náklady daňových poplatníků plodí stále dokola špatné zákony. Vysvětlí mi někdo, jak je možné, že dojde k přechodu dluhu, ale nedojde k přechodu pohledávky? Nemohu pro takové jednání opravdu najít slušnější slovo než svinstvo! Nejprve se v zákonech nahradilo slovo záloha slovem příspěvek, ale všichni víme, že jde o zálohu, dlouhodobou. Platím-li někomu zálohu, mám vůči němu pohledávku. Nebo se pletu? Ta ovšem na nabyvatele výslovně nepřechází. To je krádež zanesená státními úředníky do zákona! Dále, každý svéprávný správce, včetně pana Pavla ví, že žádné SVJ není schopno vystavit převodci pravdivé potvrzení o výši jeho dluhu vůči SVJ, jednoduše proto, že ho nezná. V momentě vyúčtování zná SVJ stav k 31.12. před­chozího účetního období, jinak vystavuje doklad, který z uvedeného principu obsahuje nepravdivé údaje. Jak se k tomu postaví Váš výbor, Pavle? Budete lhát, nevadí Vám to?

Takže zákon v podstatě nutí SVJ vystavovat doklad s nepravdivými údaji, které SVJ nemůže znát, nabyvatel je v nejistotě, co mu SVJ dodatečně naúčtuje a převodce přišel o svou pohledávku vůči SVJ, protože na nabyvatele výslovně nepřechází. Navíc bude ručit za dluh. SVJ, jako správce cizí věci je zákonem nucen lhát, navíc bere vše!

Moc pěkně vymyšleno. Kdopak se o tohle zasadil!