Mimo jiné se jedná o tato usnesení ÚS: I.ÚS 1573/17 III.ÚS 1566/18 II.ÚS 4057/17. Další dvě řízení ještě neskončila.

Tyto situace mají společné to, že ve skutečnosti k přijetí usnesení vůbec nedošlo. Ve dvou případech z důvodu neusnášení schopnosti schůze, v jednom případě protože na schůzi nebylo přijato pro nedosažení 75% většiny (dle audiozáznamu, kterým se soud vůbec nezabýval), podvodem při psaní zápisu ovšem bylo usnesení zapsáno jako přijaté cca 69% hlasů.

Ústavní soud se vůbec nenamáhal vyjádřit k tomu, jak je možné, že členové SVJ jsou diskriminováni oproti členům jiných spolků, ve kterých by v obdobné situaci došlo k vyslovení neplatnosti usnesení, ani se nenamáhal vyjádřit k tomu, proč dle judikatury ESLP je součástí práva na přístup k soudu právo na meritorní posouzení věci a přitom v ČR soudci nic meritorně neposuzují, protože jim to nepřipadá důležité. Ani se ÚS nijak nenamáhal vyjádřit k tomu, proč když je možné podat žalobu pro pohledávku klidně 1kč, proč není posuzována zákonnost usnesení určujícího platební povinnost v desítkách tisíc kč ročně…

Připomínám judikát NS, kterým je toto vlákno zahájeno.:Dle NS Nejvyšší soud proto uzavírá, že soud v řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti orgánu spolku musí nejprve posoudit soulad napadeného rozhodnutí orgánu spolku se zákonem a stanovami; teprve poté, kdy dospěje k závěru, že tímto rozhodnutím byl porušen zákon či stanovy, zvažuje, zda je na místě vyslovit jeho neplatnost, či zda je – s ohledem na konkrétní okolnosti – naplněn některý z důvodů upravených v § 261 o. z., pro které nelze neplatnost rozhodnutí orgánu spolku vyslovit. Závěrem soudu o tom, že napadeným rozhodnutím orgánu spolku byl porušen zákon či stanovy (a to bez ohledu na to, zda soud vyslovil neplatnost tohoto rozhodnutí či zda návrh zamítl podle § 260 o. z.), je pak vázán i soud rozhodující o případném nároku člena spolku na přiměřené zadostiučinění podle § 261 o. z.

To co jsem linkoval v původním příspěvku, bylo na ukázku, jací blbci a idioti v řadách justice rozhodují. A že ani to, že i ÚS zatím odmítá ústavní přezkum „bájného důležitého důvodu“ a jeho souladu s judikaturou ESLP ohledně práva na přístup k soudu, tak ani to ještě neznamené, že tomu tak musí být stále a že by česká soudní rozhodnutí byla správná…

Ve všech těchto řízeních znám argumentaci a plný text ústavní stížnosti a považuji rozhodnutí ÚS za stejný absurdní nesmysl, jako ono usnesení legalizující 7let nezákonně běžící exekuci jako zákonnou jen z důvodu, že běží už 7 let… (přestože i sám ÚS konstatoval nedodržení zákona při zahájení exekuce)…

Tak takhle si tu žijeme.

A opakuji. Pokud by kdokoliv zde byl v situaci, že se chystá k NS či k ÚS či k ESLP s „důležitým důvodem“, ozvěte se, pomůžeme Vám s argumentací. Nevzdávejte se, nakonec to zlomíme.