26 Cdo 1053/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci navrhovatelky A. R., zastoupené Mgr. Pavlem Nevrklou, advokátem se sídlem ve Znojmě, náměstí Republiky 899/18, za účasti Společenství vlastníků jednotek Oblá 77, se sídlem v Brně, Oblá 458/77, IČO 02936267, o určení neplatnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 Cm 29/2015, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. října 2016, č. j. 8 Cmo 253/2016–164, takto:

1. Dovolání se odmítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Krajský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 7. 6. 2016, č. j. 35 Cm 29/2015–108 zamítl žalobu (správně návrh), kterou se žalobkyně (správně navrhovatelka) domáhala rozhodnutí, že veškerá usnesení přijatá na shromáždění Společenství vlastníků jednotek Oblá 77 dne 15. 12. 2014 jsou neplatná (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Vrchní soud v Olomouci (soud odvolací) rozsudkem ze dne 5. 10. 2016, č. j. 8 Cmo 253/2016–164, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu dospěl k závěru, že „ne každé porušení právních předpisů či stanov“ zakládá důvod pro zrušení usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek a že za neplatné může být prohlášeno pouze usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek, je-li pro to „důležitý důvod“ [§ 1209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“)], což odvolací soud vyložil jako „do jisté míry synonymum“ k pojmu „důležitá záležitost“, který byl obsažen v ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, které není přípustné podle § 237 občanského soudního řádu, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 – dále jen „o. s. ř.“, neboť odvolací soud posoudil dovoláním zpochybněnou otázku aplikace ustanovení § 1209 odst. 1 o. z. a výkladu pojmu „důležitý důvod“ v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3246/2007, a ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 26 Cdo 421/2014 (ústavní stížnosti podané proti posledně citovaným usnesením odmítl Ústavní soud usneseními z 27. 1. 2009, sp. zn. I. ÚS 60/09, a ze 4. 8. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1746/14), a dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3706/2010, uveřejněný pod č. 95/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. 26 Cdo 4386/2015], podle níž ačkoli nová právní úprava mění dřívější pojmosloví užívané pro vyjádření věcného omezení práva na přezkoumání usnesení přijatého shromážděním, z účelu ustanovení § 1209 odst. 1 o. z. vyplývá, že dotčenou terminologickou změnu nelze pojímat jako odklon od dosavadního přístupu. Při výkladu slovního spojení „důležitý důvod“, užitého v ustanovení § 1209 odst. 1 o. z., proto lze vyjít z definice pojmu „důležitá záležitost“, k níž dospěla ustálená soudní praxe při aplikaci § 11 odst. 3 věty třetí zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, a dovodit, že důležitý důvod pro přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je dán tehdy, jestliže dotčeným usnesením bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití. Závěr odvolacího soudu, že v daném případě nebyl důležitý důvod dán, a to i přes případné porušení stanov, kterým ovšem nedošlo s ohledem na okolnosti případu k natolik závažnému zásahu do práv vlastníků jednotek či společenství samotného, judikatuře odpovídá.

Protože není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak, Nejvyšší soud dovolání navrhovatelky proti rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení § 243c odst. 1 věta první o. s. ř. odmítl.

Pro úplnost lze dodat, že vedle způsobilého dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 a 3 o. s. ř.) žalobkyně uplatnila rovněž nezpůsobilý dovolací důvod (námitkami, že řízení je zatíženo vadami). Vady řízení nejsou samostatným dovolacím důvodem a lze k nim přihlédnout pouze za splnění podmínek § 242 odst. 3 o. s. ř.

Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatelky, že dovoláním je napadán rozsudek „v plném rozsahu“. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 15. srpna 2017

JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu

_____________­________________________­________________________­__________________-

O nutnosti „důležitého důvodu“ má NS a ÚS k dnešnímu dni jasno.

Hezký den!