AsiTak, ten příklad se vám podle mého názoru nevyvedl a je zavádějící. Souhlasím sice s vámi, že korekční koeficient v pojetí MMR není Pišvejcovou konstantou (když v reále, což mohu potvrdit i já za svou „zúčtovací jednotku“, jí obvykle je), ale ne v souvislostech, na něž upozornil tep (bez ověření). Uvádět informaci o „korigování náměru ve vztahu k překročení limitních hodnot“ považuji za ministerský přehmat. Korekční koeficienty, tak jak je pojímá zákon č. 67/2013 Sb. a jeho prováděcí předpis, jsou vstupními hodnotami do výpočtu, jsou to konkrétní a v čase neměnné hodnoty, které musí být před zahájením výpočtu známé a doložené (a kdykoliv později doložitelné) podklady a vážou se k náměru, viz § 6 odst. 2 tohoto zákona. Jejich změna může být zapříčiněna jen objektivní změnou prostředí, tj. např. výměnou radiátoru za jiný typ, změnou tepelně-izolačních vlastností objektu… Smyslem korekčních koeficientů a jejich existence v souvislostech zákona č. 67/2013 Sb. je ctít „základní princip“ – viz. str. 3, třetí odstavec právě aktuálního znění metodického pokynu a dále pak text na straně 6 od odstavce 4 dále až na stranu 7, kde končí větou: Vyúčtování nákladů příjemcům služeb musí obsahovat údaje uvedené v § 6 pod písmeny a) až g) této vyhlášky. 

To, co jste se pokusil vysvětlit ve svém příkladu a nazval korekčním koeficientem já chápu v terminologii zákona č. 67/2013 Sb. jako dodatečně (a nejspíše i zbytečně) vypočtené číslo, tedy ne předem známou vstupní hodnotu. Toto číslo má ve vašem příkladu, rozumím-li mu správně, souvislost se stanovením finanční sankce za nedodržení spodní hranice limitu nákladů. U nedodržení horní hranice by pak šlo o finanční bonifikaci.

Když svůj příspěvek shrnu: při podkročení nebo překročení limitů nákladů na m2 se nekorigují náměry, ale hodnota konečného nákladu (výsledná cena pro daného příjemce služeb), viz § 3 odst. 2 vyhlášky č. 269/2015 Sb.

Má zde někdo jiný názor? Tak sem s ním!