AsiTak bezmyšlenkovitě přijal názor, že velikost korekce ne polohu bytu má být přímoúměrná velikosti spotřeby tepla. Jak je možné, že byty se stejným znevýhodněním mají různou spotřebu tepla? Korekčním koeficientem nejvíc se dotuje ten, kdo maximálně plýtvá teplem!

U nás jsme utvořili skupiny bytů tak, že byty v určité skupině mají shodné znevýhodnění dané polohou bytu, tím pádem jsme koeficienty na polohu místnosti mohli dát všem na hodnotu 1. Spotřební složku nákladů jsme rozdělili do jednotlivých skupin dle podlahové plochy skupin. V rámci skupiny se náklady na spotřební složku skupiny spravedlivě rozdělí na byty dle náměrů v jednotlivých bytech – tedy bez jakýchkoliv korekcí na cokoliv.

Dodávám, že tento algoritmus jsme uplatnili po zateplení domu a poté, kdy nám odborník za úplatu navrhl nové ekvitermní křivky pro dodávku tepla do domu (dům má domovní předávací stanici). Křivky jsou spočítané tak, že v závislosti na venkovní teplotě je místnosti možné vyhřát na 24 stupňů. Po zavedení nových křivek nikdo nemohl překročit 200% nákladů na průměr domu na čtvereční metr vytápěné plochy a nikdo není bez náměrů, protože stoupačkami už byt nevytopí. Jde to i bez korekčních Pišvejcových konstant!

Podle PENB jsme dům ve skupině D blízko h hranici E a přitom na čtvereční metr vytápěné plochy bytů máme spotřebu kolem 0,2 GJ tepla na čtvereční metr a rok. Cílem u nás bylo dosáhnout rozumné spotřeby tepla. Je fakt, že některým lidem je 24 stupňů málo a chtěli by více topit, aby mohli doma chodit trvale polonazí jako dříve, ale většina obyvatel domu to přijala s povděkem. Manželce jsem za uspořené peníze za teplo koupil televizní deku, aby se mohla do ní zachumlat, protože když se nehýbe, patří mezi zimomřivé.