Číslo jednací: 7Cmo 471/2015 – 175

Vrchní soud v Praze rozhodl ve věci žalobců: , proti žalovanému: Společenství vlastníků jednotek , o určení neplatnosti usnesení shromáždění SVJ ze dne 14.10.2014 a o uložení dočasného zákazu jednat podle napadeného rozhodnutí, k odvolání obou žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. září 2015, č.j. 47Cm 341/2014–70, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 16. září 2015 č.j. 47 Cm 341/2014–70 s e potvrzuje. Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že žaloba na určení neplatnosti usnesení shromáždění Společenství vlastníků jednotek pro dům čp. 279 v ulici Bezručova v Berouně ze dne 14.10.2014 a o uložení dočasného zákazu jednat podle napadeného rozhodnutí se zamítá (výrok I.), žalobci a) a b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit advokátovi žalovaného částku 6.776,–Kč na náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok II.). V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že oba žalobci se domáhali vůči žalovanému, aby soud určil neplatnost bodu 4 a bodu 10 usnesení, přijatého shromážděním Společenství vlastníků jednotek pro dům čp. 279 v ulici Bezručova v Berouně (dále jen SVJ) dne 14.10.2014. Žalobci v žalobě uvedli, že uváděné body byly přijaty v rozporu se zákonem a stanovami SVJ, neboť formulace bodu 4 usnesení („Odsouhlasení vybudování nezávislého vstupu na půdu“) je v zápise z jednání shromáždění nejasná a nesrozumitelná, neuvádí plné znění přijatého usnesení a k tomuto bodu nebyl ani připojen žádný podklad k jednání. Usnesení k danému bodu nemohlo být přijato, jelikož nebylo dosaženo požadované kvorum tří čtvrtinové většiny všech členů SVJ. V případě bodu 10 usnesení (Schválení zvýšení příspěvků dlouhodobých záloh) pak žalobci rovněž poukazují na nesrozumitelnost, když lze ze zápisu dovozovat, že bylo přijato usnesení o zvýšení příspěvků do fondu oprav, avšak z něho nevyplývá přijetí usnesení o výši a splatnosti částek, jaké plochy, jaká je splatnost. Podkladem pro stanovení záloh musí být plán nákladů na opravy s uvedením jejich výše. SVJ však nikdy o nějakém plánu oprav nehlasovalo a jestliže není znám účel záloh, pak není záloha zúčtovatelná. Žalovaný k žalobě uvedl, že v případě bodu 4 napadeného usnesení shromáždění se v žádném případě nehlasovalo o samotném vybudování vstupu na půdu, když takové vybudování výlezu bylo předneseno vlastníkům jako závazná povinnost a hlasovalo se o konkrétním zhotoviteli stavební úpravy a jeho cenové nabídce. Ačkoliv nutnost provedení zmíněných prací s ohledem na celkový, nevyhovující technický stav objektu, který dokladuje vypracovaný znalecký posudek je i žalobcům znám, odmítají se podílet na tvorbě dlouhodobé zálohy, přičemž žalobci již dluží na platbách a dlouhodobých zálohách od roku 2011 částku 98.810,–Kč. Současná výše finančních prostředků SVJ nedovoluje provést vyžadující rekonstrukci objektu. Ze zákona pak nevyplývá žádná povinnost stanovit a odsouhlasit dlouhodobý plán oprav a stanovit též kalkulaci předpokládaných nákladů, jako nezbytnou podmínku pro zvýšení záloh. Soud prvního stupně uvedl, že předmětem žaloby na neplatnost usnesení není procedurální důvod, nebo zájem osoby hodný právní ochrany, nýbrž důležitost důvodu k přezkumu napadaného usnesení shromáždění SVJ v bodech 4 a 10 jako primární předpoklad podání žaloby a samotného přezkumu usnesení soudem. Žalobci v žalobě výslovně odkazují na ustanovení § 1209 odst. 1 o.z. Soud prvního stupně tudíž posuzoval důležitost důvodu, včetně z hlediska existence aktivní legitimace žalobců. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. 4567 soud prvního stupně zjistil, že oba žalobci jsou vlastníky a spoluvlastníky jednotek v domě čp. 279, Bezručova 279/14, Beroun. Z úředního povolení Místního národního výboru v Berouně čj. 711–4823–12/7–1950/Ma ze dne 29.7.1950 zjistil, že tento správní orgán vydává tímto kolaudační rozhodnutí, kterým povoluje obývání a užívání stavby v Berouně, čp. 279 s tím, že zároveň stanovuje dodatečné splnění podmínek, mimo jiné i zřízení přímého přístupu na půdu ze schodiště pomocí padáku se žebříkem připevněným ke zdi. Z pozvánky na schůzi shromáždění SVJ ze dne 15.9.2014 zjistil, že pod bodem 3 má schůze odsouhlasit vybudování nezávislého vstupu na půdu, pod bodem 9. pak má schůze schválit zvýšení příspěvků dlouhodobé zálohy. Pozvánka odkazuje na podklady k jednotlivým bodům programu, jež budou k nahlédnutí u předsedy SVJ, popř. mohou být poskytnuty v elektronické podobě. Ze zápisu z jednání shromáždění SVJ konaného dne 14.10.2014 zjistil, že žalobci se osobně shromáždění neúčastnili, byli však zastoupení Ing. Petrou Hofbauerovou na základě doložených plných mocí. Tato osoba jako zmocněnec jednala a hlasovala za žalobce jejich jménem. Z obsahu zápisu dále soud zjistil, že bod 4. zní: „Odsouhlasení vybudování nezávislého vstupu na půdu“. Předseda informoval o povinnosti vybudovat vstup na základě kolaudačního rozhodnutí a upozornění stavebního úřadu. Cenová nabídka : 11.132,–Kč bez žebříku. Hlasování : pro 4 hlasy, proti dva hlasy (Bláha, Hofbauerová). Zdržel se : Nikdo. Návrh schválen (68,58%). Z výzvy Městského úřadu Beroun ze dne 12.5.2015 č.j. MBE/8909/2015/VÝST-NoM soud zjistil, že stavební úřad vyzývá žalovaného jako vlastníka nemovitosti č.p. 279 v ulici Bezručova, Beroun, že podmínka povolení k užívání stavby (předmětného domu) vydaného v roce 1950, a to existence přímého přístupu na půdu ze schodiště, nebyla doposud splněna, a proto je vlastník vyzýván ke sjednání nápravy ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení výzvy, pod pohrůžkou pokuty do výše 200.000,–Kč. Z cenové nabídky na provedení výlezu na půdu bylo zjištěno, že Pavel Císař, OKSTAV Beroun vypracoval cenovou nabídku na provedení výlezu na půdu za cenu 11.132,–Kč. Z obsahu zápisu z jednání shromáždění SVJ konaného dne 14.10.2014 soud rovněž zjistil, že bod 10 usnesení zní : Schválení zvýšení příspěvků dlouhodobých záloh. Návrh na zvýšení fondu oprav z 15,–Kč na 25,–Kč za metr čtvereční plochy s účinností od prosince 2014. Pan Bláha požaduje uvést v zápisu, že společenství vlastníků není spořitelnou. Hlasování : pro 4 hlasy, proti nikdo, zdržel se Bláha, Hofbauerová. Návrh schválen (68,58%). Ze stanov SVJ schválených dne 3.4.2013 pak soud zjistil, že podle čl. VII., bod 14, na který odkazují žalobci, je třeba souhlas všech členů společenství, jde-li o změnu účelu užívání stavby, změnu stavby. Souhlas 3/4% většiny všech členů společenství je zapotřebí u stavebních úprav spočívajících v modernizaci, rekonstrukci a opravách společných částí domu, jimiž se nemění uspořádání domu a zároveň velikost spoluvlastnických podílů na společných částech domu a dále u taxativně vyjmenovaných otázek vztahujících se ke stanovám, k prohlášení vlastníka, k uzavření smlouvy o zástavě, ke způsobu rozúčtování a k rozdělení zisku (bod 13). Z předmětných důkazů měl soud prvního stupně za prokázané, že v případě projednávání a hlasování o bodu 4, tj. vybudování nezávislého vstupu na půdu objektu, je zásadním zjištěním již daná, závazná podmínka spojená s kolaudací majiteli objektu ze strany správního orgánu a o samotné otázce, zda vybudovat nezávislý vstup na půdu či nikoli, shromáždění skutečně nehlasovalo a vzhledem na prokázaný stav ani hlasovat nemohlo. Nutno přisvědčit tak žalovanému, že se předmětem hlasování stala toliko již jen cenová nabídka zhotovitele nezávislého vstupu na půdu budovy. V případě hlasování a přijetí usnesení nepatří uvedená záležitost (bod 4) do žádné z taxativně vyjmenované oblasti požadované tří čtvrtinové většiny členů SVJ. Poté soud citoval ustanovení § 1209 odst. 1 o.z. a uvedl, že při posuzování důležitosti důvodu k přezkumu bodu 4 přijatého usnesení shromáždění SJV ze dne 14.10.2014, vycházel z charakteru přijatého rozhodnutí, jež jako následek musí představovat určitý vznik, změnu či zánik práv a povinností. V daném případě nebylo zjištěno, že by byla v důsledku hlasování a přijetí usnesení v tomto bodu uzavřena konkrétní smlouva či existovala jiná právní skutečnost, jež by v důsledku přijatého usnesení vyvolala vznik či změnu nebo zánik práv a povinností. Vlastní realizace rozhodnutí orgánu státní správy, tedy provedení výstupu na půdu, resp. toliko odsouhlasení cenové nabídky stavebních prací tedy nezpůsobuje vznik, změnu či zánik práv a povinností žalobců nebo žalovaného. Soud tudíž důležitost důvodu k přezkumu usnesení ve smyslu citovaného ustanovení § 1209 odst. 1 o.z. neshledal. Ani následné provedení vstupu na půdu jedním z vlastníků a posouzení jeho jednání pak nemá žádný význam k napadenému usnesení. Soud prvního stupně se takovou záležitostí v tomto sporu nemohl zabývat. V případě bodu 10 přijatého usnesení shromáždění SJV, zákon zcela jasně vyžaduje, aby byl takový žalobce, tedy vlastník, přehlasovaným vlastníkem jednotky. To vyplývá ze samotného znění zákona. Soud prvního stupně však zjistil provedením důkazu obsahem zápisu, že žalobci na shromáždění proti návrhu na zvýšení příspěvků dlouhodobých záloh, tedy příspěvků do fondu oprav, nehlasovali. Nejedná se tudíž v jejich případě o přehlasované vlastníky jednotek a žalobcům proto nelze přiznat aktivní legitimaci, což je základním předpokladem pro uplatnění samotné žaloby. Dále soud prvního stupně uvedl, že odsouhlasení změny příspěvků dlouhodobých záloh nevyžaduje žádný exaktní plán oprav, postačuje předpoklad určitého provedení rekonstrukcí či oprav. Ostatně vždyť už od počátku vzniku SVJ se platily dlouhodobé zálohy do fondu oprav a v tomto případě se hlasovalo o pouhé zvýšení příspěvku. Tyto zálohy nejsou zúčtovatelné. Soud rovněž v souvislosti s tvrzením žalobců, že usnesení bylo přijato v rozporu se zákonem a stanovami SVJ, když zápis neobsahuje plný text, je nesrozumitelný a jedná se o zdánlivý právní úkon, hodnotil tyto námitky, resp. výhrady k zápisu, jako bagatelní, a jsou-li spojeny s požadavkem na vyslovení neplatnosti rozhodnutí (zde usnesení) shromáždění, jde o přezkum platnosti rozhodnutí podle ustanovení § 258 a násl. o.z. Soud prvního stupně proto při zkoumání a hodnocení obsahu přijatého usnesení, zachyceného v citovaném zápise ze schůze, postupoval podle ustanovení § 555 a násl. o.z., kdy právní jednání schůze SVJ posuzoval podle svého obsahu. Vyložil též úmysl jednajícího, v tomto případě předsedy SVJ, který v bodu 4 zjevně nechal hlasovat o vlastním zbudování vstupu na půdu poté, kdy byla schůze informována o povinnosti vyplývající z rozhodnutí správního orgánu. A tento úmysl musel být ostatním vlastníkům plně znám již z předchozích jednání. V případě namítané nedostatečnosti plného textu usnesení soud prvního stupně z obsahového, stylistického a logického pohledu považoval znění bodu 4 za dostatečně určité a srozumitelné, nezakládající pochybnosti o smyslu a účelu věci, o které bylo hlasováno a přijato usnesení. Ani v tomto směru soud nezjistil, že by napadené usnesení odporovalo stanovám či dokonce zákonu. Na základě uvedeného proto soud prvního stupně, když zamítl další návrhy na doplnění dokazování takovými důkazy, které neměly významovou či přímou vazbu k posuzovaným bodům usnesení, žalobu žalobců na určení neplatnosti usnesení SVJ a na uložení zákazu jednat podle napadeného usnesení, jako neopodstatněnou, zamítl. O náhradě nákladů řízení v rozsahu přiznaných dvou úkonů právní služby po 2.500,–Kč, dvou režijních paušálů po 300,–Kč, vše podle § 7 a § 9 odst. 3, písm. a), § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, 21%DPH, ve prospěch žalovaného, pak rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., tj. s přihlédnutím k výsledku tohoto řízení.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné odvolání. V odvolání namítl, že soud prvního stupně se vůbec nezabýval a nerozhodl o návrhu žalobců na ustanovení opatrovníka žalovanému dle § 29 odst. 2 o.s.ř. Poukázal na to, že nebyly splněny podmínky řízení, neboť v rozporu s § 21 odst. 4 o.s.ř. za právnickou osobu (žalovaného) jednal p. Jan Salva, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy právnické osoby (žalovaného). A dále za právnickou osobu (žalovaného) jednal JUDr. Jaroslav Tenkrát – na základě plné moci udělené právě p. Janem Salvou, tedy rovněž osoba, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy právnické osoby (žalovaného), neboť hájí zájmy p. Jana Salvy a nikoli zájmy žalovaného. Žalobci ve svém podání ze dne 4.9.2015 pouka­zovali, že zájmy členů výboru, včetně jeho předsedy p. Jana Salvy, jsou v rozporu se zájmy žalovaného, neboť členové výboru hájí vlastní zájmy na úkor zájmů žalovaného, jehož žalobci jsou členy. Zájmem žalovaného je dodržovat právní předpisy a stanovy žalovaného, vést účetnictví v souladu se zákonem o účetnictví, řádně hospodařit s finančními prostředky, vykonávat činnosti vztahující se k uplatňování ochrany práv vlastníků jednotek… Uvedl, že zápis musí obsahovat plné znění přijatých usnesení a je podepisován předsedou výboru p. Janem Salvou (čl. 7 odst. 9 a odst. 18 stanov) a zapisovatelem. K tomu žalobci uvedli, že zapisovatelem je vždy na jednání shromáždění zvolen jeden ze zbývajících dvou členů výboru (p. Ladislav Mašek nebo p. Jitka Voháňková), neboť členové výboru disponují většinou hlasů (57,7%) potřebnou pro zvolení zapisovatele. Porovnáním audiozáznamů pořizovaných z jednání shromáždění pak vyplývá, že výbor včetně p. Jana Salvy hájí své vlastní zájmy, neboť zápisy z jednání shromáždění neodpovídají audiozáznamu, obsahují nepravdivé informace a jsou psány tendenčně ve prospěch výboru, přestože zájem žalovaného je zaznamenat pravdivě průběh jednání shromáždění a rovněž zaznamenat plná znění přijatých usnesení. Rovněž zapisovatelem dotčeného zápisu z jednání shromáždění ze dne 14.10.2014 byl člen výboru p. Ladislav Mašek a ověřovatelem pak p. Jan Salva, předseda výboru žalovaného. Z tohoto vyplývá, že p. Jan Salva hájí své vlastní zájmy (obhajuje sebe jako ověřovatele zápisu) na úkor zájmů žalovaného, jimiž jsou zaznamenat pravdivě průběh jednání shromáždění a zaznamenat plná znění přijatých usnesení. Uvedl, že členové výboru žalovaného (p. Jan Salva, p. Ladislav Mašek a p. Jitka Voháňková) omezují vlastnického právo žalobců neoprávněným a nezákonným zabráním si části společného pozemku pro své výlučné užití pro parkování svých vozidel a zásadně odmítají tuto situaci řešit (jak vyplývá z korespondence mezi výborem a žalobci a z audiozáznamů z jednání shromáždění). I v tomto případě hájí členové výboru pouze své zájmy, přestože zájem žalovaného je uplatňovat ochranu práv vlastníků jednotek. Poukázal na rozpor mezi zájmy výboru žalovaného, včetně p.Salvy a zájmy žalovaného, který je zcela zřejmý z nečinnosti výboru žalovaného v případě znaleckého posudku zhodnocujícího stav střechy. Tento znalecký posudek zhotovený 6.6.2014 na základě prohlídky střechy provedené 28.5.2014 zhod­nocuje střechu mimo jiné takto: „Na krokvích byly zjištěny stopy po zatékání. Komínové lávky byly vytvořeny z ocelové konstrukce s vloženými ocelovými rošty. Vlivem silné koroze se již rošty místy rozpadají. Rozhodně ve zjištěném stavu neumožňují bezpečný přístup ke komínům. Navzdory tomuto závěru znalce a přes opakované výzvy žalobců k okamžitému provedení oprav dle znaleckého posudku je výbor žalovaného včetně p. Salvy nečinný, neboť jejich záměrem je nutnou rekonstrukci střechy provedenou dle platných norem co nejvíce oddálit z důvodu nevyhovující finanční situace jeho a i dalších spoluvlastníků s výjimkou žalobců a p. Tesaříka. Žalobci ve svých vyjádřeních výboru opakovaně konstatují připravenost podílet se na nákladech této stavební opravy a dispozici dostatečnými finančními prostředky. O zájmu členů výboru, včetně p. Jana Salvy v rozporu se zájmy žalovaného svědčí i stavební řízení a okolnosti týkající se neoprávněně bez potřebného souhlasu 75% všech členů žalovaného vybudovaného vstupu na půdu ze schodiště členem výboru p. Ladislavem Maškem ve dnech 15.- 17.6.2015, jenž je předmětem napadaného usnesení. Člen výboru p. Ladislav Mašek provedl tuto stavební úpravu nejen přes vyslovený nesouhlas shromáždění dne 20.3.2014, ale i bez stavebního povolení v rozporu s § 108 stavebního zákona a bez potřebné dokumentace (především statického posudku a závazného stanoviska Hasičského záchranného sboru). V průběhu stavby byl upozorňován zástupkyní žalobkyně, že se jedná o zásah do samonosné betonové desky a vybourání otvoru do této desky může poškodit statiku desky, výzvy zástupkyně žalobkyně k předložení statického posudku pak p. Ladislav Mašek zcela ignoroval. Z následného statického posudku Doc. Dr. Ing. Luboše Podolky č. 160/2015, který předložila stavebnímu úřadu zástupkyně žalobkyně, poté vyplynulo, že je narušena statika desky a z tohoto důvodu je doporučeno vyztužení desky. Stavební úřad v Berouně pak vydal dne 17.6.2015 výzvu k bezodkladnému zastavení prací č. j. MBE/39905/2015/VÝST-Čp z důvodu narušené statiky a dále dne 18.6.2015 vydal oznámení zahájení řízení o odstranění stavby č.j. MBE/39986/2015/VÝST-Čp z důvodu nepředložení stavebního povolení. Na tuto výzvu reagoval z výboru pouze p. Ladislav Mašek dne 12.7.2015 s tím, že je vše v pořádku a zasílá na Českou komoru autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě stížnost. Dále namítl, že soud prvního stupně nikterak v průběhu jednání dne 16.9.2015 neplnil svou poučovací povinnost v rozporu s § 5 o.s.ř.. neboť soudce v průběhu jednání žalobce nikterak nepoučoval, pouze nechal jen do protokolu zaznamenat věty ..Po poučení podle § 118a o.s.ř…/' a dále „Po poučení podle ust. § 119a o.s.ř…". K tomu odkázal na nález Ústavního soudu I.ÚS 63/96 ze dne 25.6.1997. Uvedl též, že soud prvního stupně zcela opomenul poučení dle § 118a odst. 2 o.s.ř.. neboť, jak vyplývá z protokolu o jednání před soudem prvního stupně dne 16.9.2015 nevyzval v průběhu jednání žalobce v souladu s § 118a odst. 2 o.s.ř., měl-li za to, že věc je možná po právní stránce posoudit jinak než podle právního názoru žalobců, aby v potřebném rozsahu doplnili vylíčení rozhodných skutečností, přičemž tato informovanost by vedla k vytvoření adekvátního procesního prostoru žalobců, aby mohli reagovat odpovídajícími návrhy, svým postupem soud prvního stupně opustil princip právní jistoty a zásadu předvídatelnosti práva, porušil v řízení právo na spravedlivý proces.

Dále polemizoval se závěry soudu prvního stupně ohledu bodu 4 napadeného usnesení „Odsouhlasení vybudování nezávislého vstupu na půdu" s tím, že nelze souhlasit s názorem soudu prvního stupně, který uvádí, že zásadním zjištěním je již daná závazná podmínka spojená s kolaudací v roce 1950 (tedy před 64 lety) a dále že z tohoto důvodu shromáždění žalovaného nemůže hlasovat o předmětném vybudování vstupu na půdu ze schodiště. Zdůraznil, že stavební úřad vydal výzvu k zjednání nápravy k vybudování vstupu na půdu ze schodiště č.j. MBE/8909/2015/VÝST-NoM dne 12.2.2015 (tedy až po dotčeném jednání shromáždění dne 14.10.2014), ve které uvádí že podmínka kolaudačního rozhodnutí z roku 1950 ohledně vstupu na půdu ze schodiště nebyla splněna a přístup na půdu prostřednictvím bytu č. 6 v 2. nadzemním podlaží nesplňuje § 24 odst. 7 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích stavby, neboť ke komínu musí být zabezpečen trvalý přístup budovou. Dále stavební úřad ve svém sdělení č.j. MBE/9994/2015/VÝST-NoM ze dne 16.2.2015 uvedl, že zbývající dvě ze tří dosud nesplněných podmínek kolaudačního rozhodnutí z roku 1950 nemusí být splněny s ohledem na časový odstup vydaného kolaudačního rozhodnutí. Odvolatel zdůraznil, že dle judikatury jsou z hlediska materiálního uvedené tři podmínky kolaudačního rozhodnutí z roku 1950 nevykonatelné, neboť lhůta k splnění podmínek kolaudačního rozhodnutí nebyla stanovena, a stavební úřad tak vydal výzvu ke zjednání nápravy k vybudování vstupu na půdu ze schodiště z důvodu, že přístup na půdu prostřednictvím bytu je údajně v rozporu s vyhláškou č. 268/2009 Sb. Odvolatel však s názorem stavebního úřadu o údajném rozporu s vyhláškou č. 268/2009 Sb. nesouhlasí, neboť v souladu s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu č.i. 7 As 84/2009 ze dne 22.4.2010 je přístup na půdu prostřednictví bytu v souladu s dotčenou vyhláškou. V souladu s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu č.j. 7 As 84/2009 ze dne 22.4.2010 je analogicky třeba ustanovení § 24 odst. 7 vyhlášky č. 268/2009 Sb. vykládat v kontextu předmětu úpravy vyhlášky, jejíž je součástí. Vyhláška stanoví technické požadavky na stavby, které náleží do působnosti obecných stavebních úřadů (§ 1 vyhlášky). Ustanovení § 24 odst. 7 vyhlášky je zařazeno v části čtvrté „Požadavky na stavební konstrukce staveb". Účelem právní regulace je stanovit požadavky na řešení staveb, ať již jde o řešení územně technické, účelové nebo stavebně technické. Má-li být tedy ke komínům zabezpečen trvalý přístup budovou, otvorem ve střeše, komínovou lávkou, popřípadě vnější přístupovou cestou, střešními stupni v souladu s § 24 odst. 7 vyhlášky, je nezbytné, aby nebyl ze stavebně technického hlediska nepřístupný. Ustanovení § 24 odst. 7 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby je dle odvolatele v domě Bezručova 279, Beroun splněno. Výzva stavebního úřadu č.j. MBE/8909/2015/VÝST-NoM dne 12.2.2015 je tak nezákonná. Odvolatel poukázal, že o tom, že ustanovení § 24 odst. 7 vyhlášky č. 268/2009 Sb. je v domě Bezručova 279 splněno i v případě přístupu na půdu prostřednictvím bytu, informovali žalobci předsedu výboru p. Salvu. Dále dne 5.1.2015 infor­movali žalobci písemně výbor žalovaného včetně p. Salvy, že podali žalobu o určení neplatnosti usnesení shromáždění, a to především vzhledem k tomu, že usnesení o vybudování nezávislého vstupu na půdu nebylo shromážděním přijato, přestože zápis uvádí, že toto usnesení bylo přijato, a vyzvali výbor, aby dodržoval právní předpisy včetně stanov žalovaného. Následně tentýž týden dne 8.1.2015 p. Salva podal podnět stavebnímu úřadu k zahájení řízení z moci úřední ohledně vstupu na půdu. Stavební úřad pak na základě tohoto podnětu p. Salvy dne 12.2.2015 vydal výzvu ke zjednání nápravy, na kterou se p. Salva odkazoval při jednání soudu dne 16.9.2015. Od­volatel zdůraznil, že na základě informace o podané žalobě žalobců na neplatnost usnesení o vybudování vstupu na půdu ze dne 14.10.2014 p. Salva podal podnět stavebnímu úřadu, následně pak stavební úřad výzvu vydal dne 12.2.2015. P. Salva pak při jednání soudu dne 16.9.2015 uvedl, že v době přijímání usnesení dne 14.10.2014 spo­luvlastníci „měli v ruce výzvu ze dne 12.2.2015" a tím všichni vlastníci museli vědět, že se jednalo o hlasování o cenové nabídce. Z jednání p. Salvy pak vyplývá jeho účelovost a snaha zakrýt manipulaci s usnesením shromáždění a se zápisem z jednání shromáždění, neboť po oznámení o podání žaloby p. Salva podal tentýž týden podnět stavebnímu úřadu a následně tvrdil soudu, že dne 14.10.2014 měli vlastníci k dispozici výzvu stavebního úřadu ze dne 12.2.2015 (což samozřejmě z hlediska časového není možné). Toto jednání p. Salvy opět podporuje tu skutečnost, že usnesení shromáždění dne 14.10.2014 hla­sovalo o stavební úpravě. Poukázal na to, že o vybudování vstupu na půdu ze schodiště bylo hlasováno na předcházejícím jednání shromáždění dne 20.3.2014, kdy usnesení o vybudování nezávislého vstupu na střechu nebylo přijato, neboť pro něj nehlasovala dle stanov potřebná tříčtvrtinová většina všech členů žalovaného. Pozvánka na jednání shromáždění dne 20.3.2014 obsa­hovala totožný název bodu programu, a to „9. Odsouhlasení vybudování nezávislého vstupu na půdu (hlasování)„, tak jako pozvánka na předmětné jednání shromáždění dne 14.10.2014. Dále uvedl, že stavební úřad v Berouně v oznámení o zahájení řízení o nařízení odstranění stavby č.j. MBE/39986/2015/VÝST-ČP ze dne 18.6.2015 vyzval spoluvlastníky domu Bezručova 279 v Berouně k podání žádosti o dodatečné povolení stavby (vstupu na půdu ze schodiště) dle § 129 odst. 2 stavebního zákona, neboť k vybudování vstupu na půdu ze schodiště je třeba stavební povolení dle § 103 stavebního zákona. Dle § 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona k žádosti o stavební povolení připojí stavebník rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek. I z tohoto vyplývá, že shromáždění je oprávněno hlasovat o vybudování vstupu ze schodiště a tvrzení soudu prvního stupně, že o vybudování vstupu na půdu ze schodiště hlasovat nelze, je mylné. Z toho, že se dle soudu prvního stupně nemohlo hlasovat o daném usnesení, nevyplývá, že ve skutečnosti se o tomto usnesení nehlasovalo. Z existence podmínky kolaudačního rozhodnutí nelze jakkoli dovodit, zda o vybudování vstupu na půdu bylo hlasováno či nikoli: rovněž nelze jakkoli dovodit, že shromáždění „vzhledem na prokázaný stav ani hlasovat nemohlo“, ostatně ze zápisu z předcházejícího shromáždění dne 20.3.2014 vyplývá, že o vybudování nezávislého vstupu na půdu bylo hlasováno na shromáždění dne 20.3.2014, pozvánky na jednání shromáždění dne 20.3.2014 a 14.10.2014 v bodu programu o vybudování vstupu na půdu jsou totožné. Kdyby záměrem předsedajícího schůze p. Salvy bylo hlasovat jen o cenové nabídce, pak by p. Salva formuloval návrh usnesení tak, že se jedná o cenovou nabídku, tedy použil by formulace této či obdobné „Schvaluje se cenová nabídka p. Císaře ve výši 11.132 Kč pro vybudování vstupu na půdu", rovněž v pozvánce by bylo uvedeno „4.Cenová nabídka na vybudování nezávislého vstupu na půdu" a nikoli „4.Odsouhlasení vybudování nezávislého vstupu na půdu". Poukázal na soudem neprovedený a žalobci navržený důkaz zápis z předchozího jednání shromáždění ze dne 20.3.2014 včetně pozvánky, ze kterého vyplývá, že pozvánka obsahuje totožný bod programu jako pozvánka dne 14.10.2014 a že na jednání shromáždění dne 20.3.2014 o vy­budování vstupu na půdu hlasováno bylo a usnesení přijato nebylo z důvodu nedosažení potřebné tříčtvrtinové většiny všech členů žalovaného. Odvolatel dovozoval, že soud prvního stupně chybně neaplikoval § 258 o.z., přestože žalobci namítali rozpor usnesení shromáždění se zákonem a stanovami žalovaného a přestože žádali v petitu žaloby o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění pro rozpor s právními předpisy, soud prvního stupně tak chybně aplikoval § 1209 odst. 1 o.z. (a nadto pak i chybně neshledal důležitost důvodu k přezkumu usnesení ve smyslu § 1209 odst. 1 o.z.). Poukázal na to, že v případě, že by bylo dne 14.10.2014 hla­sováno pouze o cenové nabídce na vybudování vstupu na půdu a nebylo by hlasováno o samotném vybudování vstupu na půdu s tím, že předcházející shromáždění dne 20.3.2014 nepřijalo usnesení o této stavební úpravě a následně byl vstup na půdu vybudován bez přijatého usnesení shromáždění ve dnech 15.-17.6.2015 p. Ladislavem Maškem, členem výboru žalovaného, jednalo by se o rozpor se zákonem a stanovami žalovaného, neboť občanský zákoník v § 1208 písm. d) stanoví, že do působnosti shromáždění patří rozhodování o opravě nebo stavební úpravě společné části a neboť dle stanov čl. 7 odst. 3 písm. do výlučné působnosti shromáždění náleží rozhodování o stavebních úpravách společných částí domu. Tedy případné přijetí usnesení pouze o cenové nabídce na vybudování vstupu na půdu by zakládalo neplatnost rozhodnutí shromáždění pro rozpor se zákonem a stanovami. Odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 1155/2011 ze dne 31.1.2013, ve kterém Nejvyšší soud judikoval, že neurčitost napadeného usnesení shromáždění vlastníků jednotek by byla důvodem pro vyslovení jeho neplatnosti. Dále se odvolatel obsáhle vyjadřoval k bodu 10 napadeného usnesení „Schválení zvýšení příspěvků dlouhodobých záloh“. Odkázal na podání ze dne 4.9.2015 a ústní jednání dne 16.9.2015, a to na rozpor se zákonem a stanovami a dále na neurčitost stanovení výše záloh na příspěvek na správu domu a pozemku, které jsou zřejmé z navržených důkazů, které soud prvního stupně neprovedl. Soud prvního stupně chybně neaplikoval § 258 o.z., přestože žalobci namítali rozpor usnesení shromáždění se zákonem a stanovami žalovaného a přestože žádali v petitu žaloby o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění pro rozpor s právními předpisy. Uvedl, že soud prvního stupně pouze zkonstatoval, že žalobci nejsou přehlasovanými vlastníky, neboť dle soudu z provedeného důkazu vyplývá, že žalobci na jednání shromáždění nehlasovali. Odvolatel má za to, že tento závěr soudu je mylný, nemá oporu v zákoně, v konstantní judikatuře Nejvyššího soudu ČR, ani v publikovaných rozhodnutích Ústavního soudu ČR ohledně hlasování na jednání shromáždění a je v rozporu s politickou teorií a obvyklými obecně uznávanými principy používanými při hlasování, ze kterých vyplývá, že přehlasovaným vlastníkem nemůže být jen a pouze ten vlastník, který při hlasování o návrhu hlasoval PRO jeho přijetí. Zbývající vlastníci, tedy ti kteří hlasovali PROTI, ti kteří se zdrželi, jsou přehlasovanými vlastníky a ti kteří nebyli fyzicky přítomni při hlasování, jsou přehlasovanými vlastníky. Žalobci se při hlasování zdrželi, neboť hlasování bez jakýchkoliv podkladů považovali za nezákonné a v rozporu se stanovami žalovaného a tímto zdržením se hlasování vyjadřovali svůj nesouhlas, že jsou proti návrhu v jeho stávající podobě, ale že s případným jiným návrhem výše příspěvku, který by však byl v souladu se zákonnou úpravou a stanovami, by souhlas vyslovili. Ve prospěch tohoto závěru obsáhle argumentoval. Mj. poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3.3.2010 sp.zn. 22 Cdo 2026/2008 uvádějící, že podkladem pro určení záloh na opravy je plán oprav řádně schválený shromážděním, který stanoví předpokládané náklady, které bude nutné vynaložit v následujících letech. Zálohy na opravy stanovené náhodně zvoleným číslem (např. 15 Kč na m2 podílu) jsou neurčité, nepřezkoumatelné a nezúčtovatelné, neboť není známo, vůči čemu mají být zúčtovány. Ad absurdum tento způsob stanovení záloh na opravy by pak mohl vést k tomu, že většinou vlastníků (v případě žalovaného tři členové výboru mají podíl 57,7%) bude odsouhlasena záloha na opravy ve výši např. 100.000 Kč na m2 podílu.

Navrhl, aby odvolací soud pro řízení před odvolacím soudem ustanovil žalovanému opatrovníka v souladu s § 29 odst.2 o.s.ř., a aby odvolací soud zrušil rozsudek a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný samosoudce v souladu s § 221 odst. 2 o.s.ř., neboť v řízení došlo k závažným vadám.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podala též žalobkyně včasné odvolání, a to zcela shodného obsahu i odvolacího petitu, proto odvolací soud pro stručnost odkazuje na odvolání žalobce.

Odvolací soud věc projednal a rozhodl při jednání konaném dne 4. listopadu 2016. Předseda senátu seznámil přítomné účastníky s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 924/2012 a právní větou o tom, že vlastník, jenž se účastní shromáždění, a zdrží se hlasování, svým postojem nedává najevo, že s rozhodnutím nesouhlasí, a nemůže být proto považován za přehlasovaného vlastníka. K danému judikátu zástupce žalobce a) uvedl, že na danou věc podle něj nedopadá, neboť ta se řídí § 258 o.z., viz komentář k § 1221 o.z., a navíc dodal, že podle něj tato judikatura Nejvyššího soudu nemůže v dlouhodobém horizontu obstát, a poukázal na hlasovací pravidla Evropské komise, kde ten, kdo se zdrží, není považován takto ve smyslu uvedeného judikátu za osobu, která nehlasovala proti. Zástupce žalovaného uvedl, že rozhodnutí soudu prvního stupně je správné, odvolání není důvodné, správně věc byla posouzena podle § 1209 o.z. V dané věci nešlo ani o důležitou záležitost, resp. nejednalo se o přehlasované vlastníky. Správně bylo použito výkladových pravidel obč. zák. a vůle hlasujících na schůzi shromáždění byla správně posouzena. Poukázal na to, že ve smyslu obč. zák. je třeba hledět na právní jednání spíše jako na platná, než naopak jako primárně na neplatná. K doplnění dokazování zástupce žalobce a) navrhl přehrátí audiozáznamu z předmětné schůze. Uvedl, že není zřejmé o čem bylo hlasováno, zda jen o nabídce cenové, za níž takový výstup bude vybudován. Rozpor s § 258 o.z. spatřoval v tom, že hlasovací kvorum bylo v rozporu se stanovami. K bodu 10 schůze shromáždění rozpor s § 258 o.z. spatřoval v tom, že správně měl být ve smyslu obč. zák. prováděcí vyhlášky i stanov pořízen nejprve rozpočet na opravu celé střechy, kde by ten činil cca 1,500.000 Kč a následně mělo být odhlasováno zvýšení příspěvků dlouhodobých záloh. Tím, že k tomu nedošlo takovýmto postupem, došlo k rozporu s § 258 o.z. K doplnění důkazu navrhl přehrátí audiozáznamu z předmětné schůze SVJ, dále přečtení stanov společenství, dále tabulku kalkulace, dále znalecký posudek na stávající stav střechy, dále znalecký posudek na to, jak má být taková střecha správně opravena, dále nabídku společnosti TONDACH na střešní krytinu a na zateplovací systém, dále dotaz MMR, jak provést takovou opravu střechy. To vše má vést k tomu, aby bylo zřejmé, že příspěvky tak jak byly zvýšeny, jsou nedostatečné, resp. nerelevantní ve vztahu k rozsahu opravy střechy. Zástupkyně žalobkyně b) se ztotožnila s důkazními návrhy zástupce žalobce a). Dále poukázala k bodu 10 usnesení předmětné schůze SVJ, že toto je i v rozporu s § 1180 o.z., kdy příspěvky mají být stanoveny i s ohledem na to, že část společných prostor resp. společné prostory jsou užívány výlučně jen některým členem, nebo některými členy SVJ, což v daném případě je paní Marešová, která dlouhodobě takto užívá část společných prostor. Navrhla doplnit dokazování ještě spisem Krajského soudu v Praze sp. zn. 56 Cm 379/2015. Poukázala na to, že i prohlášení vlastníka je de facto chybné, jsou tam ve 4 případech ze 6 chybně vypočteny metry podlahové plochy. Nicméně nejmarkantnější je otázka paní Marešové, kde ta užívá cca 15 m2 společných prostor. Odvolací soud zamítl návrhy na doplnění dokazování.

Vrchní soud v Praze jako odvolací soud po provedeném jednání přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné, s důvody uvedenými odvolateli se odvolací soud neztotožnil.

V prvé řadě odvolací soud řešil otázku namítané kolize zájmů osob jednajících za společenství vlastníků jednotek – žalovaného (dále i jen „SVJ“), tedy členů jeho výboru. Podle § 21 odst.4 o.s.ř. za právnickou osobu nemůže jednat ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy právnické osoby. Je nutné zdůraznit, že společenství vlastníků jednotek je právnická osoba založená za účelem zajišťování správy domu a pozemku (§ 1194 odst.1 o.z.). Správa domu a pozemku zahrnuje vše, co nenáleží vlastníků jednotky a co je v zájmu všech vlastníků nutné nebo účelné pro řádnou péči o dům a pozemek jako funkční celek a zachování nebo zlepšení společných částí (§ 1189 odst.1 o.z.). Jednak je třeba konstatovat, že pakliže odvolateli namítanou kolizi zájmů soud, tedy jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací neshledá, není povinen ustanovit procesního opatrovníka resp. není povinen k jiným procesním úkonům jako např. řízení přerušit. V daném případě dospěl odvolací soud jednoznačně k závěru, že členové výboru SVJ ani předseda výboru Jan Salva nejsou z důvodu, že jsou členy tohoto výboru SVJ v kolizi zájmů se samotným společenstvím. Do 31.12.2013 mohli být ve smyslu § 9 odst.12 zák.č. 72/1994 Sb. a ve smyslu tehdejší judikatury členy výboru resp. pověřeným vlastníkem toliko a jen vlastníci jednotek v domě. To vyplývalo i jen z označení individuálního statutárního orgánu – pověřeného vlastníka alternativně upraveného ke kolektivnímu statutárnímu orgánu – výboru. Mohl-li být individuálním statutárním orgánem SVJ jen pověřený vlastník, tedy jen vlastník jednotky pověřený shromážděním vlastníků jednotek, tím spíše mohl být členem výboru (včetně jeho předsedy či místopředsedy) též jen vlastník jednotky v domě pro něž vzniklo SVJ. Přímo zákon tedy určil, že vlastníci jednotek mohou resp. musí být členy statutárního orgánu. Pakliže by byla u nich dána kolize zájmů namítaná odvolateli, tedy kolize zájmů mezi vlastníkem jednotky coby vlastníkem nemovité věci a členem statutárního orgánu coby voleným funkcionářem právnické osoby – SVJ, kolize zájmů dána z podstaty věci, že je jiný zájem SVJ resp. jeho funkcionářů a jiný zájem vlastníků jednotek, pak by zákon nemohl vytvořit takovouto konstrukci, ale naopak, muselo by být zakázáno, aby vlastník jednotky byl zároveň členem výboru resp. pověřeným vlastníkem. To zakázáno nebylo a ani dle současné právní úpravy není. Podle právní úpravy SVJ účinné od 1.1.2014 došlo jen k té změně, že členem výboru resp. předsedou SVJ (toto označení nahradilo označení „pověřený člen“) může být kdokoli, tedy i třetí osoba – nečlen SVJ resp. nevlastník jednotky v domě ohledně nějž SVJ vzniklo. Jinak se nic nezměnilo. Zákon tedy ani dle zákonné úpravy účinné od 1.1.2014 nezakázal, aby členové SVJ, tedy vlastníci jednotek v domě pro nějž SVJ vzniklo, nemohli být členy jeho statutárního orgánu (členy výboru resp. předsedou). Je tak zřejmé, že kolize zájmů člena SVJ – vlastníka jednotky v domě jsoucího zároveň členem jeho statutárního orgánu se zájmy SVJ dána není. Není dána ani obecně, není dána ani v daném případě, když z tvrzení žalobců – odvolatelů nevyplývá. Polarita zájmů jednotlivých vlastníků jednotek – členů SVJ je do jisté míry přirozená, obvyklá, vyplývající z jejich odlišného předmětu vlastnictví, odlišné sociální, kulturní a dalších situací. Například vlastník jednotky jsoucí bezprostředně pod střechou má logický zájem na opravě střechy, zatímco vlastník jednotky v přízemí takový zájem mít nutně nemusí resp. nikoli v takové intenzitě, naopak může mít zájem na dobré drenáži základového zdiva domu apod. Tato z podstaty věci, tedy z různosti jednotek co do jejich polohy, velikosti, vybavení, sousedství s dalšími jednotkami, blízkosti výtahu a podobně, daná polarita zájmů je přirozenou skutečností, nezakládající kolizi zájmů jednotlivých vlastníků se zájmy společenství vlastníků jako celku. To však ještě neznamená kolizi zájmů SVJ coby právnické osoby a členy výbory coby členy kolektivního statutárního orgánu jsoucími zároveň vlastníky jednotek. Tito členové statutárního orgánu jsoucí zároveň vlastníky jednotky v domě mají při výkonu své funkce povinnost péče řádného hospodáře ve smyslu § 159 odst.1 o.z., a to při zastupování SVJ podle § 164 o.z., jakož i při všech jednáních dle § 163 o.z. Porušení této péče je porušením zákonné povinnosti, kteréžto lze sankcionovat resp. vymáhat po nich náhradu škody, kterou takovým porušením SVJ způsobili. Mají ve smyslu § 159 odst.1 o.z. i povinnost loajality. Coby vlastníkům jednotek jim však nelze upírat právo na vlastní názor a postoj, vyjadřovaný většinou na shromáždění vlastníků jednotek. I jako členové SVJ – vlastníci jednotek mají povinnost loajality ve smyslu § 212 odst.1 o.z. Odvolací soud tedy shrnuje, že je třeba odlišovat práva a povinnosti členů volených orgánů SVJ, v daném případě práva a povinnosti členů výboru SVJ od práv a povinnosti jednotlivých vlastníků jednotek – členů SVJ. Tyto dvě skupiny práv a povinností jsou nezaměnitelné a „neprolnutelné“. Je-li určitá osoba zároveň členem výboru a zároveň vlastníkem jednotky v předmětném domě, pak tato skutečnost nezakládá jeho konflikt zájmů ve smyslu § 21 odst.4 o.s.ř., jedná-li takováto osoba za SVJ před soudem či udělí-li k takovému jednání plnou moc. Tuto kolizi zájmů nezakládají ani projevy vůle takovéhoto vlastníka jednotky – člena společenství dané tímto jeho postavením, a to i byť by byly v nesouladu s vůlí většiny vlastníků jednotek, což ovšem ani není daný případ. Kolize zájmů tak rozhodně není dána tím, že členové SVJ jsoucí zároveň členy výboru mají jiný názor na opravu střechy, než další vlastníci jednotek, jak je tomu v daném případě.

Podle § 1209 odst.1 o.z. je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky nebo i společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky, navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká.

Podle § 1221 o.z. nevyplývá-li z ustanovení o společenství vlastníků něco jiného, použijí se přiměřeně ustanovení o spolku. Nepoužijí se však ustanovení o shromáždění delegátů, dílčích členských schůzích ani o náhradní členské schůzi. Podle § 258 o.z. každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánu spolku.

V daném případě je požadavek odvolatelů na postup dle § 258 o.z. správný jen v malé části. Ve smyslu § 1221 ve spojení s ust. § 1209 odst.1 o.z. je ust. § 258 použitelné na společenství vlastníků jednotek toliko v té části, podle níž soud rozhoduje o neplatnosti rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek včetně jeho rozhodnutí učiněném mimo jeho zasedání (§ 1210 a násl. o.z.) pro rozpor se zákonem nebo stanovami. Jinak řečeno, důvodem prohlášení usnesení shromáždění vlastníků jednotek za neplatné proto, že je toto rozhodnutí v rozporu se zákonem nebo stanovami. Ve všem ostatním se ust. § 258 o.z. na společenství vlastníků jednotek nepoužije, neboť jeho použití vylučuje ust. § 1209 o.z., jež stanoví pro SVJ speciální podmínky domáhání se nejenom prohlášení usnesení shromáždění za neplatné, leč rozhodnutí o záležitosti o níž bylo na shromáždění rozhodováno (viz. § 1209 odst.1 o.z.). Speciálně je tak stanoven okruh osob dle zákona oprávněných se rozhodnutí soudu podle § 1209 o.z. domáhat (přehlasovaný vlastník jednotky případně samo SVJ je-li vlastníkem jednotky), speciálně je určena zákonná podmínka – důležitý důvod, speciálně je stanovena tříměsíční prekluzivní lhůta. Ohledně těchto jmenovaných specialit se tak ust. § 258 o.z. neuplatní.

Podle § 1209 odst.1 o.z. se může u soudu domáhat, „aby ten o záležitosti rozhodl“, výlučně přehlasovaný vlastník jednotky. V daném případě bylo soudem prvního stupně naprosto dostatečně provedeno dokazování, z provedených důkazů zjištěny rozhodné skutečnosti a učiněny skutkové závěry o tom, že žalobci ohledně bodu č. 10 přijatého usnesení shromáždění vlastníků jednotek nehlasovali proti přijatému usnesení. To jednoznačně vyplývá ze zápisu z jednání shromáždění vlastníků jednotek konaného dne 14.10.2014, přičemž ani odvolatelé toto nezpochybňují, když zpochybňují to, že zdržení se hlasování neznamená, že nejsou přehlasovanými vlastníky jednotek. Jinak řečeno odvolatelé tvrdí, že zdržení se hlasování neznamená souhlas s přijatým usnesením shromáždění vlastníků jednotek. Podstatné však v dané věci je, že zákon vyžaduje nesouhlas, tedy najevo výslovně daný nesouhlasný postoj k přijímanému usnesení shromáždění vlastníků jednotek. Ten v jejich případě dán nebyl. Shodně uvádí judikatura viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.z. 29 Odo 924/2012, podle nějž „vlastník, který se účastní shromáždění a zdrží se hlasování, svým postojem nedává najevo, že s rozhodnutím nesouhlasí. Nemůže být považován za přehlasovaného vlastníka“. V daném případě ohledně usnesení č. 10 shromáždění vlastníků jednotek konaného dne 14.10.2014 tím, že žalobci coby vlastníci jednotek nehlasovali proti přijímanému usnesení o zvýšení příspěvků dlouhodobých záloh, nejsou aktivně věcně legitimováni k podání návrhu na prohlášení tohoto usnesení za neplatné resp. k podání návrhu dle § 1209 odst.1 o.z. Nejsou tak osobami majícími v daném případě zákonné právo domáhat se vyslovení neplatnosti předmětného usnesení shromáždění vlastníků jednotek soudem. Vzhledem k tomu se nelze ohledně tohoto usnesení již dalšími námitkami žalobců, včetně námitek o jeho věcné nesprávnosti případně neurčitosti, zabývat. Ohledně určitosti usnesení navíc platí, že usnesení je zcela určité viz. důvody uvedené soudem prvního stupně, na nichž odvolací soud nemá důvodu cokoli měnit.

Podle § 1209 odst.1 o.z. zákon vyžaduje, aby byl na napadení usnesení shromáždění vlastníků jednotek důležitý zájem. Lze-li pojem důležitého zájmu v podstatě ztotožnit s důležitou záležitostí, pak je na danou věc plně použitá dosavadní judikatura. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25.ledna 2012 sp.zn. 29 Cdo 3706/2010 : „ z věcného hlediska je oprávnění přehlasovaného vlastníka omezeno pouze na důležité záležitosti. K výkladu tohoto pojmu se Nejvyšší soud vyjádřil již v usnesení ze dne 22. října 2008, sp. zn. 28 Cdo 3246/2007, v němž přisvědčil závěru odvolacího soudu, podle kterého se důležitou záležitostí ve smyslu citovaného ustanovení rozumí taková záležitost, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití. Přitom nelze přehlížet, že do právního postavení vlastníků jednotek jakožto členů společenství zasahují (mohou zasahovat) i záležitosti týkající se společenství samotného. Jinak řečeno, přehlasovaný vlastník může požádat soud o přezkum usnesení přijatého shromážděním zásadně pouze tehdy, má-li napadené usnesení významný dopad do právního postavení, práv či povinností společenství a/nebo jeho členů – vlastníků jednotek. V této souvislosti pak Nejvyšší soud podotýká, že i tehdy, má-li napadené usnesení přijaté shromážděním významný dopad do právního postavení, práv či povinností společenství a/nebo jeho členů, by soud měl posuzovat, zda tvrzené porušení právních předpisů či stanov mělo závažné právní následky; není-li tomu tak, nelze podle přesvědčení Nejvyššího soudu vyslovit neplatnost napadeného usnesení shromáždění. Ačkoliv je význam (důležitost) napadeného usnesení obvykle nutno posuzovat s ohledem na poměry konkrétní věci, v určitých případech bude plynout z povahy věci“. Též například podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12.července 2016 sp.zn. 26 Cdo 5024/2015 „důležitou záležitostí….se rozumí taková záležitost, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití“. V daném případě podle názoru soudu prvního stupně a ani podle názoru odvolacího soudu není dán důležitý zájem na usnesení bodu 4 přijatého usnesení shromáždění vlastníků jednotek dne 14.10.2014 potud, že nejde ve smyslu výše uvedené judikatury a potažmo tak ani ve smyslu zákona o záležitost zasahující přímo do samotného právního postavení vlastníků jednotek nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví – vlastněných jednotek, z hlediska účelu jejich využití. Jak zcela správně dovodil soud prvního stupně ze znění přijatého usnesení pod bodem 4, je toto dostatečně určité a směřuje ke schválení cenové nabídky stavebních prací při vybudování nezávislého vstupu na půdu předmětného domu, a to dle rozhodnutí stavebního úřadu (orgánu státní správy). Rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek o realizaci letitého rozhodnutí státní správy, navíc v cenově bagatelním rozsahu stavebních prací, není v daném případě rozhodnutím majícím za následek vznik, změnu či zánik podstatných práv a povinností resp. podstatný vznik, změnu či zánik práv a povinností, když takové rozhodnutí může být úspěšně napadeno podle § 1209 odst.1 o.z. (viz. publikace Novotný M., Horák T., Holejšovský J., Oehm J. Bytové spoluvlastnictví a bytová družstva. Komentář. 1.vydání. Praha : C.H.Beck. 2016 s.245).

Odvolací soud dále zvažoval i výklad, podle nějž není pojem „důležitý důvod“ podle § 1209 odst.1 o.z. zcela shodný s pojmem „důležitá záležitost“ podle § 11 odst.3 BytZ, k tomuto výkladu se přiklonil. Pojem „důležitá záležitost“ byl dosud značně judikatorně zmapován, viz. výše uvedené judikáty, oproti pojmu „důležitý důvod“, ohledně nějž judikatura chybí. Pojem „důležitý důvod“ implikuje subjektivní stránku pro „důvod“ podstatných skutečností u žalobce podávajícího návrh dle § 1209 odst.1 o.z. Nicméně i s touto akcentací musí jít o „důležitost důvodu“ ve směru, že důvodem nemohou být bagatelní věci, tedy bagatelní pochybení rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek jak věcná, tak i procesní. Důležitý důvod nicméně musí též objektivně existovat, což plyne z dikce zákona, podle níže „je-li pro to důležitý důvod“, tedy existuje-li objektivně vzato důležitý důvod, nikoli „má-li pro podání žaloby důležitého důvodu žalobce“, tedy je-li dán subjektivní důvod navrhovatele – žalobce. Důležitost důvodu tedy směřuje k výsledku rozhodování shromáždění vlastníků jednotek, směřuje však též k objektivizaci podstatnosti skutečností představujících tento „důležitý důvod“. Ve výsledku se pak opět dostáváme k tomu, že důležitým důvodem je podstatné porušení práv vlastníka jednotky či více vlastníků jednotek, porušení dopadající svým negativním důsledkem především na předmět jejich vlastnictví – jednotku či jednotky, dále na základní práva a povinnosti ve vztahu k jednotce a ve vztahu ke společenství vlastníků jednotek. Ačkoli tedy podle odvolacího soudu je třeba provést tento výklad ust. § 1209 odst.1 o.z., tedy že důležitý důvod není pojmem se zcela totožným obsahem jako byl pojem „důležitá záležitost“ podle § 11 odst.3 BytZ, jsou z uvedených důvodů na něj použitelný výše citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu. To vše za situace, že žalobci je požadováno rozhodnutí o neplatnosti přijatých usnesení shromáždění vlastníků jednotek. V daném případě rozhodnutí bodu 4 přijatého usnesení shromáždění vlastníků jednotek není důležitým důvodem ve smyslu § 1209 odst.1 o.z. když jeho dopad do předmětu vlastnictví žalobců resp. i ostatních vlastníků jednotek, jeho vliv na předmět jejich vlastnictví, na jejich práva a povinnosti k předmětu vlastnictví i ke společenství vlastníků jednotek nemá potřebnou intenzitu. Tento vliv není přímý, ale jen zprostředkovaný. Jinak řečeno vybudování výlezu na střechu se nedotkne ani vlastnictví žalobců, ani dalších vlastníků jednotek, navíc jej nelze vnímat negativně, když jde o povinnost stanovenou společenství rozhodnutím správního orgánu, kterou je společenství povinno plnit. Nicméně i kdyby tomu tak nebylo, jde o rozhodnutí bez zásadního přímo vlivu ve výše uvedeném smyslu a nejde tak o důležitý důvod podle § 1209 odst.1 o.z.

Odvolací soud se dále zabýval tvrzeními odvolatelů ve vztahu k důležitosti důvodu vedoucími k jimi zamýšlené rekonstrukci celé střechy. Je samozřejmě možné, ba v dané věci i pravděpodobné, že z čistě ekonomického hlediska může být efektivnější jednorázová komplexní oprava celé střechy, v rámci níž by byl proveden i výlez na střechu, než její dílčí opravy včetně provedení toliko výlezu na střechu. Tuto otázku je ovšem možné nahlížet z více úhlů pohledu. Jednak nemusí nutně platit a navíc je objektivně obtížně zjistitelné, zda udržování střechy v „provozuschopném“ stavu s vynaložením desetitisícových částek v horizontu desítek let není ve výsledku nákladově efektivnější, než generální oprava střechy provedená za cca 1,5 milionu korun, jak tuto výši tvrdí žalobci, kterážto sice „vydrží“ též desítky let, nicméně v konečném součtu finančních prostředků je náročnější. Zohledněna by musela být i vyšší moc např. kroupy, blesk, zemětřesní apod., což prakticky nelze. Dalším hlediskem, a to v uvedeném případě zásadním, je hledisko vůle jednotlivých vlastníků jednotek – členů společenství vlastníků jednotek. To je právnickou osobou vzniklou za účelem správy domu v bytovém spoluvlastnictví, tedy prakticky vždy budou představy, a potažmo tak i vůle jednotlivých vlastníků jednotek, rozdílné (k tomu viz. výše ohledně opatrovníka). Tato vůle je projevována především v rámci rozhodování shromáždění vlastníků jednotek, tedy v jeho usneseních coby výslednici vůli jednotlivých členů společenství. Přitom je rozhodující počet hlasů jednotlivých členů – vlastníků jednotek, tedy rozhoduje tzv. většinový princip. Pakliže v daném případě většina nepreferuje rozhodnutí o generální opravě střechy, pak shromáždění jinak nerozhodne a výsledkem takového postoje většiny je v daném případě rozhodnutí o zřízení výstupu na střechu. Důvody jednotlivých vlastníků jednotek při takovém rozhodování mohou být různé a nelze souhlasit se žalobci, že „nemají-li ostatní vlastníci dostatek peněz na generální opravu střechy, ať své jednotky prodají“.

Žalobci se v daném případě domáhali vyslovení neplatnosti usnesení č. 4 a 10 předmětného shromáždění vlastníků jednotek. Ohledně bodu 4 usnesení je z výše uvedených důvodů odvolací soud zajedno se soudem prvního stupně v tom, že nejde o důležitý důvod, ohledně bodu 10 pak, že žalobci nejsou aktivně věcně legitimováni k podání žaloby. Z řečených důvodů odvolací soud podle § 219 o.s.ř. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako správný, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení.

Jelikož oba žalobci nebyli v rámci odvolacího řízení vůbec úspěšní, náleží náhrada nákladů odvolacího řízení podle § 142 odst.1 o.s.ř., tedy dle úspěchu v řízení, úspěšnému žalovanému.

V Praze dne 4. listopadu 2016