Když se Magda v jednom svém soudním sporu odvolala proti rozhodnutí soudu prvního stupně, odvolací VS Praha rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení z důvodů, že soud argumentoval podle VS Praha nesprávně § 258, ačkoliv měl postupovat podle § 1209.

Jedná se o Usnesení Vrchního soudu v Praze z 23. 9. 2016, sp. zn. 7 Cmo 315/2015, z něhož cituji:

„Je tak zjevné, že tím, že soud prvního stupně posuzoval aktivní věcnou legitimaci žalobkyně výlučně podle § 258 ObčZ, namísto aplikace speciálního ustanovení § 1209 odst. 1 ObčZ, dopustil se zásadního pochybení majícího zásadní vliv na výsledek řízení. Navíc, absence přezkumu aktivní věcné legitimace žalobkyně z hledisek § 1209 odst. 1 ObčZ znamená nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť ten se nezabýval, coby primární, otázkou, zda žalobkyně byla přehlasovaným vlastníkem, či nikoli. Dospěl-li by k závěru, že ano, pak by dále musel hodnotit, zda má pro podání žaloby důležitý důvod, a to ve vztahu k napadenému usnesení, resp. usnesením shromáždění vlastníků jednotek. Teprve až by na základě provedeného dokazování bylo soudem prvního stupně kladně odpovězeno na dané 2 otázky, bylo by možné se zabývat samotnými tvrzenými důvody případné neplatnosti usnesení shromáždění delegátů. Jak vyplývá z výše uvedeného, pro posuzování aktivní věcné legitimace, resp. zákonných oprávnění žalobce v řízení dle § 1209 ObčZ, se nepoužijí kritéria § 258 ObčZ, leč speciální kritéria uvedená přímo ve speciálním ustanovení § 1209 ObčZ, tedy ze žalobce musí být přehlasovaným členem SVJ, dále pak, že musí jít o důležitou záležitost. Teprve bylo-li prokázáno splnění těchto dvou zákonných podmínek, může soud přistoupit k věcnému přezkumu napadeného usnesení shromáždění vlastníků jednotek včetně procesu jemu předcházejícího…“