Ohledně výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu bych rozhodně neházel flintu do žita a nevzdával se. Podle mého názoru toto rozhodnutí a stávající judikatura v dlouhodobém horizontu neobstojí.
Je úkolem státu, aby zabezpečil právo na přístup k soudu v případě, kdy není někde dodržován zákon. (a zákon požaduje i dodržování stanov).
český stát už několikrát v tomto prohrál u ESLP.
viz Kolhofer Minarik versus Česká republika, odstavec 90:
90. Soud připomíná, že článek 6 odst. 1 Úmluvy zakotvuje „právo na soud“, jehož součástí je právo na přístup k soudu, tj. právo zahájit řízení před soudem v občanskoprávních věcech (Osman proti Spojenému království, 28. října 1998, § 147, Sbírka rozsudkù a rozhodnutí 1998-VIII).
Možnost předložit věc soudu však sama o sobě nenaplňuje všechny požadavky tohoto ustanovení. Je také třeba prokázat, že míra přístupu poskytovaná vnitrostátními právními předpisy byla dostatečná k tomu, aby jednotlivci zajistila „právo na soud“ se zřetelem k principùm demokratického právního státu (Petkoski a ostatní proti „bývalé jugoslávské republice Makedonii“, è. 27736/03, § 40, 8. ledna 2009, který dále odkazuje na Ashingdane proti Spojenému království, rozsudek ze dne 28. května 1985, série A è. 93, § 57). Článek 6 odst. 1 Úmluvy navíc zaručuje právo na přístup k soudu, které zahrnuje nejenom právo na zahájení řízení, ale také právo na „rozhodnutí“ sporu soudem. Jak je uvedeno v judikatuře Soudu, „bylo by iluzorní, kdyby vnitrostátní právní systém smluvní strany umožňoval jednotlivci podat civilní žalobu u soudu, aniž by bylo zaručeno, že o věci bude rozhodnuto pravomocným rozhodnutím v rámci soudního řízení. Bylo by nepředstavitelné, že by článek 6 odst. 1 Úmluvy detailně popisoval procesní záruky pro strany – řízení, které je spravedlivé, veřejné a rychlé –, aniž by stranám zaručil pravomocné rozhodnutí jejich civilního sporu“ (Petkoski, viz výše, a Multiplex proti Chorvatsku, è. 58112/00, §§ 44 a 45, 10. července 2003).
„Právo na soud“ zároveň není právem absolutním a připouští jistá omezení, neboť samotná jeho povaha vyžaduje právní úpravu na úrovni státu, který má v tomto ohledu určitý prostor pro uvážení. Taková omezení ovšem nemohou vyloučit nebo omezit přístup osoby k soudu takovým způsobem nebo v takové míře, že by došlo k zásahu do samotné podstaty tohoto práva (Edificaciones March Gallego S.A. proti Španìlsku, 19. února 1998, § 34, Sbírka rozsudkù a rozhodnutí 1998-I). Krom toho zásada právního státu a pojem spravedlivého řízení, které jsou zakotveny v článku 6 odst. 1 Úmluvy, zakazují jakékoliv zasahování zákonodárce do výkonu spravedlnosti, které by mělo za cíl ovlivnit soudní rozhodování sporu (Stran Greek Refineries a Stratis Andreadis proti Řecku, rozsudek ze dne 9. prosince 1994, série A è. 301-B, § 49).
http://portal.justice.cz/…2/MS/ms.aspx?…
https://zpravy.aktualne.cz/…icle:717638/
http://www.elaw.cz/…-spolecnosti
http://www.usoud.cz/…e-republice/
Máme za to, že prostě není možné upírat vlastníkům jednotek právo dovolávat se zrušení rozhodnutí pro jeho rozpor se zákonem a stanovami na základě toho, že se soud domnívá, že rozhodnutí není důležité. Důležitost je čistě subjektivní záležitost, kterou může posuzovat pouze ten, kdo se na soud obrací. A je pak věcí soudu, aby řešil soulad se zákonem a stanovami a nikoliv důležitost. Do té bohorovným soudcům tak nějak nic není, oni jsou tu od toho, aby posuzovali, dle paragrafu 258, zda rozhodnutí je v souladu se zákonem a stanovami.
Nezákonnost usnesení prostě nelze v právním státě přehlížet jen s odůvodněním, že jakémusi bohorovnému soudci to usnesení nepřipadá důležité.
Máme za to, že v ČR jsou dlouhodobě ve značné míře popírána práva vlastníků jednotek na přístup k soudu a to jen díky naprosté aroganci soudců.
A dovolání v tomto duchu už nám leží na Nejvyšším soudu, je ovšem otázkou, zda se jedinci na něm rozhodující budou schopni zamyslet a nedržet se dále nesmyslu co judikovali, či zda se odstranění protiústavní (a kolizní s článkem 6 úmluvy) diskriminace vlastníků jednotek ve srovnání s akcionáři, členy spolků, členy honebních společenstvech atd. budeme muset dovolávat i u Ústavního soudu či u ESLP.
Ale jsme přesvědčeni, že stávající judikatura v ČR v tomto nemůže vydržet.
Držte nám prosím palce…
Poslední komentáře