Asi jsem se příliš úsporně vyjádřil. Po aplikaci spodního limitu se zvýší měrné náklady bytů s nulovými a nízkými náměry dejme tomu z 50 % průměru zúčtovací jednotky na 80 %. Díky tomu se nafoukne úhrn nákladů objektu na vytápění. Rozdíl mezi skutečnými a „nafouklými“ náklady objektu je třeba zlikvidovat a to tak, že se přebytek rozdělí mezi spotřebitele, jejichž měrné náklady překročily 200 %. Bude přerozdělen úměrně k náměrům indikátorů. Původně vypočtené měrné náklady „nadlimitních“ bytů se tedy sníží; v příkladu, který uvádím, možná i pod úroveň předchozího 140 % průměru zúčtovací jednotky.

Dodávám, že to není můj návrh, ale pokus o interpretaci nových pokynů autorů vyhlášky.