• Zděšený člen napsal: „Ne, je to jen další ukázka, jak trváte na nějaké doslovné preciznosti.“

To jsem zase od Vás schytal sprchu!

• Dovolil jsem si upozornit, že jste použil neplatný argument – zmýlil jste se v použití nálezu Ústavního soudu per analogiam, neboť ZoVB obsahoval výslovné přechodové ustanovení, o které se ÚS mohl opřít.
• Dovolil jsem si upozornit, že NOZ neobsahuje žádné přechodové ustanovení, které by dělalo z jednotky(1994) jednotku(2012).
• Dovolil jsem si upozornit na to, že NOZ naopak ve svém § 3063 potvrzuje, že i nadále existují jednotky(1994) a s nimi jsou nerozlučně spjata i všechna práva a povinnosti s vlastnictvím těchto jednotek spojená (§ 3028 NOZ).
• Dovolil jsem si prokázat, že NOZ neobsahuje žádné přechodové ustanovení pro právnickou osobu SVJ(2000), takže tato osoba podle § 16 NOZ nesmí změnit svou svéprávnost ani právní osobnost, a to ani zčásti. Učiní-li tak, nepříhlíží se k tomu.

A Vaše reakce? Cituji: „Ne, je to jen další ukázka, jak trváte na nějaké doslovné preciznosti.“

Vyjadřujete se, jako by v právu byla „doslovná preciznost“ něco ošklivého, nežádoucího a otravného. Obtěžuje Vás asi číst zákon tak, jak byl napsán, a vnímat to, co je v něm uvedeno. Dnes se spousta popletených soudců a samolibých právníků vyžívá ve vymýšlení vlastních fantazií, které zákon neobsahuje. A říkají tomu „výklad práva“.

Takže se jeví, že pro Vás není doslovný a precizní text zákona dost dobrý. Chtěl byste něco onačejšího. Budu citovat text stanoviska Ústavního soudu Pl.ÚS-st. 1/96, abychom se přesvědčili co si myslí o doslovném a precizním znění právního předpisu.

Stanovisko pléna Ústavního soudu Pl.ÚS-st. 1/96 ze dne 21. 5. 1996 V případě aplikace právního ustanovení nutno prvotně vycházet z jeho doslovného znění. Pouze za podmínky jeho nejasnosti a nesrozumitelnosti (umožňující např. více interpretací), jakož i rozporu doslovného znění daného ustanovení s jeho smyslem a účelem, o jejichž jednoznačnosti a výlučnosti není jakákoli pochybnost, lze upřednostnit výklad e ratione legis před výkladem jazykovým.

Jde o stanovisko pléna ÚS, za přítomnosti a souhlasu těchto právních špiček: JUDr. Iva Brožová, JUDr. Vojtěch Cepl, JUDr. Vladimír Čermák, JUDr. Vojen Güttler, JUDr. Pavel Holländer, JUDr. Miloš Holeček, JUDr. Vladimír Jurka, JUDr. Zdeněk Kessler, JUDr. Vladimír Klokočka, JUDr. Vladimír Paul, JUDr. Vlastimil Ševčík, JUDr. Pavel Varvařovský.

A ještě mám jednu poznámku. Pokud mi zákon má něco uložit jako vymahatelnou povinnost v rozporu s dosavadní právní úpravou, v rozporu s existujícími právy a povinnostmi, v rozporu s mým legitimním očekáváním, musí to v tom zákonu být uvedeno setsakra jednoznačně, srozumitelně a určitě. Viz konstantní judikatura Ústavního soudu o zavedení retroaktivity právního předpisu: Pl. ÚS 78/92, IV. ÚS 215/94, Pl.ÚS 21/96, III. ÚS 611/01, I. ÚS 654/03, II. ÚS 329/04, I.ÚS 344/04, I. ÚS 89/07, II. ÚS 2070/07, I. ÚS 3143/08, Pl.ÚS 17/11.

Protože pokud to zákon neobsahuje černé na bílém – jednoznačně, srozumitelně a určitě – pak prostě se v právním státě žádná retroaktivita nekoná. Vaše fantazie o tom, že údajně SVJ(2000) = SVJ(2012) jste zde dosud ničím nepodložil, ani neposkytl jakýkoliv uvěřitelný právní výklad takového extrémního názoru.

Pravda – chápu, že pro některé soudce a právníky je „doslovná preciznost“ v oblasti práva nadbytečná. Říká se tomu právní voluntarismus a soudcovská libovůle.

Zkuste říci automechanikovi, který Vám bude opravovat brzdy: „Franto, nehrabej se v tom tak PRECIZNĚ. Nebudeš to přece spravovat DOSLOVNĚ podle příručky, tím se nezdržuj, to se dnes nenosí. Nějak to sfoukni a zašolichej, však ono se uvidí: buď to bude brzdit, nebo nebude.“

Tak proto se české právo dnes řítí do propasti naprosté soudcovské libovůle a nekonečných zmatků.

lake