II. Právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných 5: Pro právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných zvolil občanský zákoník metodu tzv. nepravé retroaktivity. Právní skutečnosti, s nimiž je spojen vznik těchto vztahů, jakož i další právní následky, pokud nastaly před 1. 1. 2014, se posoudí podle staré právní úpravy (nemá-li občanský zákoník jiné zvláštní přechodné ustanovení). Právní skutečnosti, které nastaly počínaje 1. 1. 2014 a které působí změny, zánik či jiné právní následky v těchto vztazích, se posoudí od tohoto data podle nového občanského zákoníku. Výraz právní poměry je synonymem pro pojem právní vztah. Právními poměry (vztahy) týkajícími se práv osobních se rozumí práva a povinnosti, které jsou upraveny v části první hlavě druhé občanského zákoníku, tj. v § 15 an. ObčZ. Nemá-li proto občanský zákoník zvláštní přechodné pravidlo (např. § 3032−3034, § 3041−3053), použije se na posouzení právních skutečností nastalých před 1. 1. 2014 staré právo, zatímco na skutečnosti nastalé po tomto datu právo nové. Obdobně to platí pro práva rodinná, upravená v části druhé občanského zákoníku, a pro práva věcná, jež občanský zákoník reguluje v části třetí hlavě druhé. Někdy se klade otázka, zda společné jmění manželů patří mezi práva věcná či rodinná. Z hlediska systematiky zákonné úpravy se ObčZ 1964 klonil k prvnímu řešení, nový občanský zákoník naopak preferuje řešení druhé. Praktický význam pro přechodná ustanovení tato otázka však nemá, neboť jak práva rodinná, tak práva věcná se od nabytí účinnosti občanského zákoníku řídí novým právem, zatímco jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé před nabytím jeho účinnosti, se posoudí podle starého práva.

Občanský zákoník Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014