Na tomto portále se hodně řeší údajný rozdíl mezi SVJ založenými před účinností nové právní úpravy občanského práva dle Občanského zákoníku 89/2012 Sb. účinné od 1.1.2014. A to přestože většina výkladové literatury, většinový názor odborné veřejnosti a dokonce i většinový názor příslušných soudců nejvyššího soudu je shodný v tom, že nic takového není pravda a všechna SVJ se řídí od 1.1.2014 tímto zákonem.

Odkazy na odůvodnění údajného rozdílu jsou zde v mnoha diskuzích, takže si odůvodnění můžete snadno dohledat. Například je tady http://www.portalsvj.cz/…lzi-a-penize Tento názor se opírá zejména o argumentaci absencí positivního vyjmenování SVJ v přechodových ustanoveních a judikaturou ústavního soudu zakazující retroaktivitu zákona. Já tento názor nesdílím, nemyslím si, že se v případě SVJ jedná o zakázanou retroaktivitu a dávám tímto zapravdu většinovému názoru odborné veřejnosti z následujících důvodů.

Z argumentace odůvodňující rozdíl mezi SVJ cituji „Retroaktivita musí být v právním předpisu výslovně a jednoznačně ustanovena. Tak to ukládá státní moci Ústavní soud v řadě svých nálezů.“ Já se domnívám, že z následujících důvodů je retroaktivita právní úpravy SVJ v občanském zákoníku stanovena dostatečně jednoznačně a jakákoliv ústavní stížnost podpořená argumentací opakovanou na tomto serveru nejen ve výše uvedeném odkazu nemá u ústavního soudu šanci.

Občanský zákoník 89/2012 Sb.

§ 3028

(2) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných;

Zde k výše uvedené citaci zákona doplňuji ne všem zřejmou skutečnost, že vlastnické právo je právo věcné

Občanský zákoník 89/2012 Sb.

§ 3063

Nabyl-li vlastnického práva alespoň k jedné jednotce v domě s byty a nebytovými prostory přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nabyvatel podle zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů, vznikne i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo k dalším jednotkám v tomto domě podle dosavadních právních předpisů.

Toto přechodové ustanovení řeší pouze vznik věcného práva, nikoliv právní poměry týkající se jej, či práva a povinnosti, které z tohoto věcného práva vyplývají, či dokonce teprve vzniknou, či vznikly po nabytí účinnosti občanského zákoníku.

Takže právní poměry týkající se vlastnického práva musím po 1.1.2014 hledat v občanském zákoníku.

A tam najdu.

Občanský zákoník 89/2012 Sb.

Společenství vlastníků

§ 1194

(2) Členství ve společenství vlastníků je neoddělitelně spojeno s vlastnictvím jednotky.

Takže protože poměry týkající se vlastnického práva se řídí úpravou v občanském zákoníku, tak jsem z titulu tohoto vlastnického práva členem SVJ dle občanského zákoníku přestože moje vlastnické právo vzniklo podle jiné právní úpravy.

Tím pádem ovšem je SVJ jehož jsem členem upraveno v občanském zákoníku. A podle:

Občanský zákoník 89/2012 Sb.

§ 3041

(1) Právní povaha právnických osob upravených tímto zákonem se řídí ustanoveními tohoto zákona ode dne nabytí jeho účinnosti. Bylo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zahájeno řízení o zápisu právnické osoby do veřejného rejstříku, dokončí se podle dosavadních právních předpisů; odporuje-li však zakladatelské právní jednání učiněné přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadním právním předpisům, považuje se za platné, vyhovuje-li ustanovením tohoto zákona.

se prostě řídí povaha právnícké osoby SVJ jíž jsem členem občanským zákoníkem a nikoliv zrušeným ZoVB.

Na tom nic nemění, že prostě při přilepení SVJ do občanského zákoníku mohli uvést i přechodové ustanovení jako u nadací a neuvedli jej, ať už zapomněli, či prostě měli pocit, že například z titulu výše uvedeného to nebylo nutné, protože občanský zákoník sice postrádá pozitivní vymezení retroaktivity výslovně pro SVJ, ale také nikde netvrdí opak a naopak výslovně uvádí, že právní poměry týkající se vlastnického práva se řídí občanským zákoníkem. A právním poměrem týkajícím se vlastnického práva je jednoduše i členství v SVJ dle občanského zákoníku.

Toto, tedy skutečnost že členství v SVJ je neoddělitelně spojeno s vlastnictvím jednoty a právní poměr členství v SVJ je poměrem týkajícím se vlastnického práva potvrzuje ostatně i ústavní soud v usnesení I. ÚS 752/15, kdy říká:

…Nutno zdůraznit, že věc stěžovatelky je důsledkem skutečnosti, že jako vlastnice bytové jednotky a vymezeného podílu na celku je začleněna do společenství vlastníků…

14. Ve zmíněném nálezu Ústavní soud rovněž konstatoval, že protiústavní není ani způsob rozhodování společenství vlastníků jednotek, vymezený v § 11 zákona o vlastnictví bytů. Při hlasování je rozhodující velikost spoluvlastnických podílů vlastníků jednotek na společných částech domu. Jedná-li se o důležitou záležitost, může přehlasovaný vlastník jednotky požádat soud, aby o ní rozhodl (§ 11 odst. 3). Jednomyslnost je stanovena v případě rozhodování o přijetí usnesení v závažných situacích, kterými jsou změna účelu užívání stavby, změna stavby nebo podstatné změny, týkající se společných částí domu (§ 11 odst. 5). Článek 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zakotvuje především právo každého vlastnit majetek a právo na zajištění stejného zákonného obsahu a ochrany vlastnického práva všech vlastníků. Napadená ustanovení právo každého vlastnit majetek nikterak neomezují a není jimi vytvořena ani nerovnost v obsahu a ochraně vlastnického práva, když daná právní úprava dopadá na každého spoluvlastníka domu a vlastníka jednotky stejně.

15. Jako obiter dictum lze poznamenat, že poměrně striktní výklad určitých pasáží zákona o vlastnictví bytů, zaujatý stěžovatelkou, postavený na svým způsobem absolutizovaném vlastnickém právu k bytové jednotce, by zejména ve větších společenstvích vlastníků jednotek – mimo nekonečných sporů – vedl zřejmě k tomu, že by se stěží mohla na něčem závazně vůbec dohodnout. Lze připustit, že právní úprava není v dané oblasti bezchybná a ideální, leč to ještě zdaleka neznamená její neústavnost. V konkrétním případě pak majetek stěžovatelky nebyl nijak zásadně dotčen či umenšen, jen měla jiné záměry a názory než většina ostatních členů daného společenství. Je snad nadbytečné dodávat, že ani v tom nelze shledávat porušení jejích ústavně zaručených práv nebo svobod.

16. Ústavní stížnost tedy byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Z výše uvedených důvodů jsem přesvědčený, že jakákoliv ústavní stížnost vznesená na základě argumentace ve stylu lakem opakovaného tvrzení, že SVJ(2000) není SVJ(2012) jdoucí proti úmyslu zákonodárce, proti většinovému názoru soudců nejvyššího soudu a proti většinovému výkladu zákona dopadne podobně s podobnými formulacemi „…Jako obiter dictum lze poznamenat, že poměrně striktní výklad určitých pasáží zákona…“ či „…Na těchto právních závěrech, pokud jde o meritum věci, Ústavní soud neshledává nic protiústavního, i když některé právní názory stěžovatelky se mohou prima vista jevit přinejmenším jako rovněž přijatelné…“,„…Lze připustit, že právní úprava není v dané oblasti bezchybná a ideální, leč to ještě zdaleka neznamená její neústavnost…“

Takže se domnívám, že argumentace o rozdílu SVJ před a po 1.1.2014 je sice pěkná teoretická úvaha o retroaktivitě, nicméne je mylná. A u všech českých soudů nevyargumento­vatelná a nepoužitelná, takže pokud člověk nechce skončit před Evropským soudem pro lidská práva pokoušejíc se změnit judikaturu Ústavního soudu ČR, je potřeba k nim přistupovat velmi opatrně.

Každopádně všem hodně stěstí :)