Argumentace žalovaného byla nepřípadná. Nemohl být ve sporu úspěšný.

Hradil totiž bez protestů celé roky stanovené částky, označené nejprve jako „fond oprav“ (bez stanovení doby a účelu použití), později jako „zálohy na správu domu“ (bez stanovení doby a účelu použití). Nenapadl v šestiměsíční lhůtě rozhodnutí shromáždění o výši těchto plateb, nikdy se neobrátil na soud s požadavkem, aby byl účel plateb stanoven jednoznačně a určitě. Pouze po několika letech placení přestal svévolně hradit.

Mimochodem, vlastník jednotky v SVJ(2000) nemá zákonnou povinnost platit ani korunu na dlouhodobých zálohách na technické zhodnocení. Žalovaný však nikdy tuto otázku neotevřel, i když nevěděl která část jeho záloh je určena na který účel. Nikdy se soudně nebránil proti neurčitým zálohám na neznámý účel a s neznámou dobou použití.

Skutečnost, že platba určená na opravy a údržbu majetku je zcela odlišná od platby na technické zhodnocení společných částí (investice), je známa od nepaměti každé osobě s rozumem průměrného člověka. Naposledy se k tomu vyjádřilo GFŘ v pokynu D-22 ze dne 6.2.2015: Pokyn GFŘ D-22 k jednotnému postupu při uplatňování některých ustanovení zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dostupné na http://www.portalsvj.cz/…ejen-k-9-zdp).
Psal o tom zde před časem pan Pavel: http://www.portalsvj.cz/…ejen-k-9-zdp.
Takže od počátku bylo povinností SVJ sdělit důvod platby, případně oddělit zálohy na opravy a údržbu od záloh na technické zhodnocení, a také oddělit v každé z obou skupin krátkodobé zálohy od dlouhodobých. Žalovaný však toto upřesnění a oddělení částek nikdy nepožadoval, i když na to měl právo.

Není divu, že mu soud nedal za pravdu!
--------------------------------------------------------------------

Pokud jde o „argumentaci“, kterou předvedl soudce, nevím zda se mám smát, nebo spíše plakat. Tatáž částka byla postupně soudem označena za příspěvek, za zálohu na opravy a investice, za rezervu. Nebudu rozebírat text toho pitomce v taláru. Je zjevné, že nerozumí ani právu, ani účetnictví.

Rozdíl mezi zálohou a konečnou úhradou by měl být zřejmý každé osobě s rozumem průměrného člověka. Lze to nastudovat např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu 32 Cdo 4604/2007, ze dne 13. 1. 2009, citováno mnohokrát zde: http://www.portalsvj.cz/…do+4604/2007. Popletenému soudci Nejnižšího okresního soudu mohl žalovaný tento judikát připomenout a poučit jej – což se nestalo.

lake