Uvádím zde podstatnou část odůvodnění rozhodnutí Okresního soudu ve Zlíně 35C 214/2015—84 ze dne 10.11.2015:

„Argument žalovaného, že mu nelze ukládat povinnost platit zálohy, ale že o jeho platební povinnosti může být rozhodnuto až poté, co bude provodeno vyúčtování a bude známa přesná výše dluhu, soud nepovažuje za správný. Žalovanému byla rozhodnutím většiny vlastníků jednotek uložena povinnost platit pravidelné měsíční platby na dlouhodobé zálohy na opravy a investice. Pojem „záloha“ je v tomto případě poněkud zavádějící, neboť tato platba má charakter pravidelne pevné platby, kterou se vytváří rezervy na budoucí potřeby údržby a oprav domu a zúčtovává se tehdy, dojde-li k čerpání na opravy. Přitom kladný zůstatek se převádí do dalšího období jako rezerva, záporný zůstatek je pak nutno pokrýt dodatečnými příspěvky vlastníků podle dohodnutých (hlasováním přijatých) pravidel. V tomto případě dochází k pravidelné spotřebě hrazených částek, jako např. u úhrad za spotřebované energie (voda, elektřina, plyn), u nichž je zapotřebí provést vyúčtování podle skutečné spotřeby v konkrétním období.“